Tak trochu přeháněl, přepínal svoje miliony let staré svaly. Vzteky se mu třásla ramena. Jen taková malá osobní tragédie to byla. Když Bůh drtil mezi prsty lampičku, potichu přitom plakal. Žloutek z ní vytekl, z toho životodárného vajíčka, a naplnil mléčnou dráhu ve tři ráno světlem. A Marika pořád ještě šeptala.