Srna, Leden 2012
Jako zadání klauzurní práce jsme dostali téma Zvíře jako kult. Při tomto tématu jsme se měli inspirovat buď kulturními - historickými skutečnostmi (symbolika, náboženství, mytologie) nebo si téma zpracovat subjektivně na základě vlastních emocí či prožitků. Já jsem si vybral druhý způsob. Proto i volba konkrétního zvířete nebyla směřována na nejznámější kultovní zvířata jako je pes, kráva, kůň… Vybral jsem si srnu a to proto, že je to tvor plachý až bázlivý, divoký a zároveň křehký, fascinuje mě na ní emoce, které v člověku vyvolává. Tedy jsem jí chtěl hlavně použít jako výrazový prostředek, při zachycení zániku. Snažil jsem se jí vymodelovat v okamžiku, kdy její život končí. V okamžiku kdy mizí, fyzická i psychická podstata všech tvorů a
prostor i čas nehrají dominantní úlohu.
Při zpracování jsem se snažil o expresivní modelaci i výraz, ztrácí se anatomické rysy a zůstávají ty nejdůležitější. Zvrásněný povrch je pro mě odrazem vnitřní podstaty. Pohyb srny je zamýšlen tak, jako by byla ve stavu beztíže. Od začátku jsem chtěl, aby plastika byla v
prostoru, k realizaci by mi pomohly struny-lanka vycházející z jejího těla, později jsem si uvědomil, že nejde jen o způsob uchycení, že sama napnutá lanka vycházející z plastiky, kontrastují se zvrásněným povrchem, evokují ve mně až somatické pocity bolesti strachu a hlavně zániku. V divákovi jsem chtěl evokovat pocit tísně. Struny pro mě symbolizují proces zániku. Plastika je šedá, tato
barva je hlavní barvou expresionismu, který mám rád a vycházím z něj. Symbolicky je pro mě jako míšení bílé a černé, přechodem mezi životem a zánikem.