Jokerka: Jeho tvář se objevuje dnes už vlastně po celém světě. Ale nejčastěji ji můžete spatřit, když podniknete poznávací zájezd po anglických chrámech. Stejně jako francouzský gargoile vstoupil do architektury i tento zelený muž, jehož obličej pod maskou z listů zdobí řadu kostelů. Ať už se mu říká Green Man, Green Jack, Jack-in-the-Green, Old Man in the Woods nebo Green George, vždy jde o jedno a totéž stvoření, staré předkřesťanské vegetační božstvo, které časem zdegradovalo ve folklórní postavu. Ovšem postavu úctyhodnou, žádného strašáka.
Jeho kariéra pohanského boha je prastará, určité náznaky jeho existence lze najít už v altamirských skalních kresbách. V Evropě se objevil už v dávné době kamenné a přetrval všechny importy božstev keltských, římských i germánských, což u tak archetypální představy není nic neobvyklého. Jeho přivandrovalí příbuzní totiž nesli stejné atributy, samozřejně je to řeč o přírodním cyklu Jaro-Léto-Zima, respektive Zrození-Život-Smrt a znovu dokola. Stal se také jedním z podstatných prvků legendy Robina Hooda, je považován za pravděpodobného kandidáta na Zeleného rytíře ze známého literárního díla o siru Gavainovi.
Tohoto dobrého ducha lesa, známého po celé Evropě, nebylo prostě možno opomoenout. Proto ochránce stromů, obvykle od hlavy až k patě pokrytý listím, nejčastěji dubovým, přetrval v anglických lidových slavnostech vítání jara a zabydlel se, jak už bylo řečeno, v sakrální výzdobě tamních chrámů. Není nezajímavé, že (podle Mike Hardinga) značná část kostelů s greenmanovskou výzdobou je zasvěcena Panně Marii, tahle světice totiž zvláště na ostrovech převzala funkce mnoha pohanských bohyň. Ostatně, i již zmíněného Robina Hooda Veselí chlapci (Merry Men) byli původně Marry'Men. Stejně jako Morris Dancers, kteří k vítání jara a k Zelenému muži také patří. (zdroj: Bestiář takzvaného Pietera)