Jde to Dobré Wow!

Z L A T Ý K LÍ Č E K 2.kapitola

Literatura > Vícedílné
Z L A T Ý   K L Í Č E K
    2.kapitola
 
 
 
 
Město se historicky vyznačovalo hlavně tím, 
že v něm před drahnými desítkami let žilo jen 
pár statečných a snad i nepřekonatelně 
zatvrzelých občanů.
 Ale - pozor!
Ti se kupodivu náležitě množili, budovali po 
drobnostech téměř nemožné, až si nakonec
tak nějak přibarvili obyčejný, a až trapně ponurý
život, aby se po příští generace vymanili z šedé
nicotnosti.
A tak se nyní auty přecpané silnice, vůní z komínů 
a neustálým pobíháním pulsujících občanů, téměř
drobná vesnička proměnila v poměrně elegantní
a vyhledávané krajské, historicky nadané městské 
sídlo.
Stromy vyrůstaly, domy rostly, obyvatelů přibývalo
a do těchto prostor i dále pronikalo povzbudivé
sluníčko.
Také tu ovšem více pršelo, sněžilo nebo foukalo. 
 
 
Nápadně třpytivý automobil vjel právě do podzemní 
garáže jednoho zdravotního střediska, jak se této 
strakaté chýši oficiálně posměšně říkalo.
Měla i svoje takové tiché parkoviště. 
Takový tajemný úkryt pro místní zbohatlíky, kteří 
si v rozmařilosti chtěli drobně zahrávat s občany.
A tak si nechat i částečně veřejně pochvalovat
ty svoje benzínové nenažrance.
 
To víte, tito chyžní obezřetně vyhřezli z limuzín 
a vyjeli výtahem do vyšších pater. 
Někoho pokýváním hlavou nakonec i pozdravili.
Pak vyzvedli, co chtěli a zase bezhlučně odbelhali
k výjezdu.
 
Myslíte si, že právě sem přijížděli pro nějaké 
urgentní ošetření? 
V tomto případu - omyl!
 
S panem, říkejme mu pro změnu třeba Tamten, 
si jen přáli dorovnat jistě vzájemně dobře míněné 
pracovní závazky.
 
 
 
Před pár dny, si milá Denisa pročesávala zamokřené 
vlasy. 
Zavřela oba vodovodní kohoutky a opatrně 
překročila vyvýšený okraj sprchovacího koutu. 
Pohladila po zádech nafukovací figurínu, která se 
batolila na zarousaných kachličkách pod ní.
Koupelnou se stále jemně vznášela nezvykle
osvěžující pára.
 
   "Ve vaně je krásně
     tak mokřím básně
     Hošcí se slétají
     a tak jim hladím břicha
     to je ale vlhko - -"
 
Odmlčela se, protože ji zaskočil poeticky
neobvyklý konec popěvku.
 
Malým oknem u stropu začal dopadat kolem
pochromované trubice, na níž byl v kroužcích
připevněn odsouvací, umělohmotný závěs, 
první, zatím ne zcela konkrétní sluneční paprsek.
 
Jak se mlžné kapičky páry stále - až opravdu
mile - objímaly, malý výron světelného louče 
se vířivě začal provalovat společně s nimi.
Místy se v něm zaleskly i náznaky okouzlujících
terčíků drceně nepopsatelného poprašku. 
Jeho odlesky putovaly místností, jakoby chtěly 
přinést vesele vykachlíčkované koupelně ještě
nadanější jevištní výpravu.
 
Toto štráfující barevné kolo štěstí postupně 
balilo stěny, strop, koupelnovou baterii, orosené 
zrcadlo, toaletní skříňky, ručníky na závěsných 
držácích, podlahu - a nakonec i ještě stále
pružné, pomladě zahnívající tělo.  
Z největší diamantové krůpěje se oddělil 
pramen lámavě modrozelené, částečně bílé
barvy.
Jakoby se nadechoval se, vlnil se, rotoval 
mezi svými souputníky, až po chvíli dorazil 
konečně do svého cíle.
 
 
 
"Bože, tydle si, kurva, nemůžu na sebe
zase vzít -", naštvaně vzdychla a zasunula 
věšák s jakousi variací na asi padesátileté 
děvčátko, z milého, patrně gangsterského 
filmu, do pozadí skříně. 
Zamrečeně pohlédla do zrcadla, zabudovaného 
do pestře tapetovaných dveří.
Začala se přehrabávat v další nabídce, kterou 
se jí podařilo za léta nashromáždit. Hlavou se
ji mihla představa, která se stala rázem velice
neodbytnou.
 
Vytáhla ramínko s nenápadnými odstíny krve
probarveným kompletem. 
Byla to taková, vcelku nenápadná, mladistvě
okrajová kombinace.
Bílé, tvrdě obtažené kalhotky, k nim kratičká,
přiléhavá sukně a to vše bylo obaleno delší, 
oranžovou, rozevlátě průsvitnou halenkou.
"To by šlo -", pochvalně zakvedlala hlavou.
Ozval se zvuk telefonu.
 
"Ááále jóó - za deset minut budu před bránou!
Jóó, počkej! Dyť už se valím!", vztekle potřásla
přifutrovanými řasami a rudými drápami 
si prohrábla zamodralou tvář. 
 
 
Mládenec se ale jen tak nedočkal.
Měl tvrdšího konkurenta.
Blýskavé krůpěje se popohnaly k činu.
Výhněty světle pulsující oranžové barvy 
se blížily a blížily, začaly pozvolna hebce 
omotávat prameny Denisiných vlasů, 
až se dočista přisály ještě níž - až k hlubině
jejího vědomí.
 
 
 
Právě v těchto okamžicích, se na jižní část 
města, začala hedbávně snášet osvědčeně 
štědrá, elektromagneticá chumelenice. 
Tiše podala skrze domy, parky i ulicemi. 
 
V tomto resortu to však nebylo až tak neobvyklé.
Místní tomuto jevu, s pokřivenými úšklebky, říkali:
"Náš řezník -".
 
Bylo jasné, že se v podloubí svých domovů,
někteří i na pochůzkách, jiní v úvrati svých
zaměstnání, přizpůsobivě chystali na vítězný
úder.
.
Snad to spase i moji rodinu!?
Děti?!
Budu to já!? 
Bude to naše auto?
Bude to celá moje fabrika?
Naše zoologická zahrada?
Nebo snad celá naše ulice!?
 
Po chvilce krutého zasnění, se místy 
vybatolilo jen a jen rozmařile klikaté 
ticho.
Ale také poněkud projímající se nevraživost.
 
Tentokrát ten příliv nebyl přece zase 
tak burcující.
Lidé pozavírali okna, psi přestali štěkat,
pošťáci se rozloudali ke schránkám
a větřík se dal do jinak nenápadné očisty. 
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 02. srpna 2021, 14:33
3 +
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 02. srpna 2021, 08:44
Mesje: Mesje,
jsem rád, že se patrně líbilo...
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 02. srpna 2021, 08:43
Emi: Emi, děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 29. července 2021, 21:54
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 28. července 2021, 18:00
3 Čte se to dobře.:)
:D
  • Kai Autor
    Kai
  • 9 bodů
  • 4 komentářů
  • 3 hodnocení
  • 28. července 2021, 08:50
  • 87 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz