Jde to Dobré Wow!

R E P E T E - 2.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
 
R E P E T E
 
   2.kapitola
 
 
 
Když Kity ospale vystoupila z vlaku, vyhrnula 
si rukáv a podívala se na náramkové hodinky.
Zahnula za roh ulice. Pak ještě za další -
panebože, co se to děje! - málem vykřikla.
Téměř přímo před ní ponuře vyčkávalo několik 
civilních, ale i řádně označených, policejních 
a jedno hasičské auto.
U některých se točily na střechách karosérií
modré, u jiných oranžové, ba i červené signální
majáčky.
Rozběhla se. Před páskou, která ohraničovala 
vstup do budovy, ji nekompromisně zastavil 
policista.
Musela ukázat svůj pracovní i občanský 
průkaz.
Pak si ji u vchodu přebral vousatý mladík, který 
sem připutoval patrně až z nějakého vzdáleného 
města hříchu. 
Měl matně hnědé, žoviálně vypasované sako. 
K němu žlutou, červenozelenými kosočtverci 
svěženou kravatu - a chyběl mu na téměř
geometricky přítažlivě obdélníkové hlavě  
k modré košili už jen notně výstřední kovbojský 
širák. Nebo prudérní Napoleonova čepička.
Vyjeli výtahem do prvního patra.
 
"Posaďte se!", byla první vyzývavá slova, která 
se k ní dorazila od stolu generálního šéfa.
Ale nyní se za nimi rýsovala naprosto jiná
persóna. V tom okamžiku na ni dopadla jakási 
nepochopitelná úzkost.
"Nás se nemusíte přece bát - pokud jste neudělala
nic protizákonného - milá slečno?, rázem ji pohladil 
zdánlivě hřejivý tón. Dokonce se na Kity i usmál.
"Pokud nám řeknete všechno pravdivě, nemusíte
se přece ničeho bát, že -", zaťukal významně
svoji propisovačkou o výpravný stůl.
 
 
Po půlhodinovém rozhovoru byla opět, 
v doprovodu mladého, exotického policisty, 
propuštěna. 
Před budovou se pak oba vzájemně ještě chvíli 
oddávali příjemným, probouzejícím se slunečním 
paprskům.
Dokonce to chvíli znamenalo, že si vzájemně
nakonec i políbí ruce. 
 
 
"Shrnem si to -", poznamenal vyšetřovatel 
k několika spolupracovníkům, kteří se nyní
zadumaně potulovali kolem, nebo se mysticky
opírali o dřevěné táflování místnosti, a vzhlédl 
od svých poznámek.
Jemně zakašlal: "A tak, než k nám přijde 
další svědek, vypadá zatím situace asi takto -
svědkyně Holá potvrdila, že v doprovodu Miloše
Nováčka, bezpečnostního pracovníka podniku, 
byla vyzvednuta v bance požadovaná hotovost. 
Pak byla částka bez jakýchkoliv komplikací 
donesena do kanceláře generálního ředitele. 
Tam ji, v jeho přítomnosti a kontrole, vložili 
postupně do trezoru. Potom se všichni rozloučili.
Vrchní pokladní odešla na vlak a odjela domů.
Osprchovala se a šla spát.
Překlopil několik stránek a vzdychl.                    
"Výslech maršála - tak většinou říkají tomu
Nováčkovi - v podstatě nic nového. 
Odešel do restaurace za rohem, dal si večeři - 
smažený sýr se šunkou. Po jednom malém, 
nealkoholickém pivu, zamířil ke svému autu 
na parkovišti, nastartoval a nakonec i odejel
domů.
Ráno se probudil - a je tady. Ověřit!", zakýval
do dřevem vykládané podnikové komnaty.
 
 
Když do kanceláře vešel ředitel, pohlédl na "svůj 
generální, starodávný, leštěný stůl", na muže,
který se doposud rozvaloval v jeho  polstrovaném 
křesílku, na čele mu prudce vystoupily kapičky potu.
Co mu však zbylo? Utéct přece jen ztěží nemohl.
 
S nechutí  potvrdil průběh včerejší akce 
s ukládáním financí do firemního trezoru.
"No - tak znovu dobře, pánové ", jen ztěží ovládal
svoji všestrannou nervozitu. 
"Ráno jsem přišel do práce. Sako jsem pověsil 
do skříně, zašel jsem na toaletu, vrátil se - 
a teprve potom jsem uviděl v rohu za dveřmi 
otevřený a poté i dokonale vyprázdněný trezor. 
Zavolal jsem teda hned na policii," podotkl
téměř s odporem, "a vy ste tu byli přesně za půl 
hodiny", přejel pohrdavě pohledem téměř celou 
místnost, včetně osoby za jeho stolem. 
"A mně zmizelo pár drobasů na výplaty tak
stovky mých zaměstnanců, ale - především -
platina, diamanty a fůra zlata na půlroční výrobu!
Chápete to, soudruzi - ehm, pánové policistí?!"
Patrně se lekl svého návalu zuřivosti: 
"Promiňte, příslušníci naší lidové armády -", 
poškrábal se na mokvajícím čele.
 
 
Vyšetřovatel přešel tento celkem trapný výpad 
přiměřeným smečem. Pohlédl na svůj mobil, 
který ležel na stole před ním: "Máte to tady 
opravdu hezké. Můžu si od vás zatelefonovat?".
 
 
 
V mírně neuspořádaném bytu na okraji města
zatím Hyneček s taťkou, ještě v poklidu - jako
většinou v roce - pospávali.
Ten mladší se dokonce culil, jako malé dítě.
Patrně se mu zdálo o něčem velice veselém.
Tatík se chvílemi zamračil. Občas se ohnal 
rukou, málem se přitom několikrát píchl i do 
cukajícího se víčka.
 
Kdyby jim oběma tak někdo nad nimi mohl 
zabrousit hluboko do nitra jejich hlav!?
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 28. června 2021, 19:05
Půjdeme to zjistit.? :)
Jdeme.:)
:D
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 28. června 2021, 09:13
Emi: Emi,
v každém případu - díky.
Krásné?
Nevím, co na to řekne po času Hyneček.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 25. června 2021, 18:54
Krásné!:)
Jdeme.:)
:D
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 25. června 2021, 08:54
Emi: ...ano, je to podivné, že můžeme "pracovat"
i s "hlavami" t.z. neregistrovanými...
Jak krásné!
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 16. června 2021, 22:39
Neregistrováné hlavy.:)
Jdeme.:)
:D
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 16. června 2021, 08:50
Pochopitelně děkuji i za "povšimnutí" neregistrovaných.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 16. června 2021, 08:48
Mesje a Emi,
díky... tak jedeme dál.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 15. června 2021, 21:55
Jdeme dál.:)
:D
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 15. června 2021, 07:52
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 14. června 2021, 19:51
3 do nitra jejich hlav!? :)
Jdeme.:) :D
:D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.6 bodů
  • 9 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 2 hodnocení neregistrovanými
  • 14. června 2021, 09:15
  • 124 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz