Jde to Dobré Wow!

V Ý L E T - 3.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
V Ý L E T
 
  3.kapitola
 
 
 
Bylo jich pět.
Pavelou, Kamlú, Vanessa - kterou všichni
nazývali podle bývalého kamaráda Viléma,
který se vzdálil před lety kamsi daleko - 
a Vilagína.
A poctivě systematický Jín.
Ty dívky a chlapci se hledali, 
až se pochopitelně museli 
konečně i najít.
 
Takto je souvěrci na všech minulých setkáních 
fanatických nadšenců o astronomii, historii, 
o speleologii i o vznešeném povídání kolem 
a kolem toho všeho, brali mezi své. 
Měli téměř stejné názory na cokoliv, co se
dělo ve společnosti kolem nich, ale především
si byli zajedno v náhledu na faktické předpoklady
pozemské budoucnosti.
 
 
Například Villagín si byla jistá tím, že předkové 
přiletěli na Zemi z Aproxnea. 
Ten tvor si byl dokonce ochotný, ve vypjatých 
okamžicích odvážně připustit i planety ze
vzdálenější směrů.
No a Kamlú souhlasil s Jínem, že je to částečně,
nebo i zoufale nepřesné. 
Kamlú tvrdošíjně zastával názor, že kryogenní 
buňky předků-zakladatelů, dolétly v pouštních 
vírech ze severu na jih prostě jen a pouze 
z rajských zahrad pod příkrovem Antarktidy.. 
Jín z toho nebyl ale vůbec nadšený. 
Prozatím tedy jen hájil svoje domněnky, 
že - podle celkového stavu bytí - jsme se
museli všichni jaksi rozšiřovat z jádra.
Tento názor téměř sdílel i Pavelou, až nato, 
že se tito přátelé zatím nebyli schopní 
dohodnout, co je to v tomto případě to jádro.
 
Čím déle byl Pavelou trápen rozbory svého
přesvědčení, co je to vlastně to pravé jádro, tím 
víc si Vanessa přenášela do svého cestovatelského 
sešitku shluky kuliček, nepravidelných obdélníků. 
Nebo si do rohů papíru dokoce vpisovala jakési 
neznámé a tudíž chaotické snůšky něčeho, 
co mohlo vypadat i jako zmačkaná želatina.
 
Copak? Pavelou -?!
Tento neodbytný šamstr a vyklízeč - tedy tento 
peota svých často nadlidských říkanek - kterého 
poctivá část všelijakých posluchačů považovala 
za geniálního, vypadal zasmušile. Že by stále
přemýšlel nad neskutečným voláním dálav? 
No, například jeho slavný bonmot: 
"Temně hučí, taťka fárá". 
S částí ..." nad hlavou hlučí Niglikára," to bývalo
u těch kritičtějších kolegů horší. 
Kterým podzemním dobyvatelům zuří nad jejich 
bytelnými krunýři Niglikára!? 
Pak ovšem byla naprostým nepochopením,
o jisté nadmíru veselé satirické nadsázce
textu, závěrečná pasáž: "...jako když se beton 
párá".
 
Někteří z vnímatelů kroutili hlavami. Jiným se
to zdálo naprosto běžné. Vždyť tuto stavební
směs přece občas dělili nožnicemi!
Inu, ať tak, nebo tak - Mistr Jín zatím bloudil 
budoucím pracovním žitím pravidelně a včas.
Byl už totiž inženýrským elévem. 
A svoje vysněné příští povolání by za nic 
na tomto světě neměnil. 
Alespoň mu to tak občas v současnosti připadalo.
 
Vilagín byla jedním z těch odvážných, kteří řídili
v obrovském prostoru - kterému se všeobecně 
říkalo velín - vlaky, kam až zrak jejích bosů, 
z komůrky u stropu haly mohl dohlédnout.
 
Pavelou znal město, jako svoje boty. A také auta,
jako svoje boty. A dokonce, jak si myslel, i planetární
obyvatele, jako svoje boty! Nekouřil, nepil, ale měl 
rád na míle společných cest moc nehledící rozmařilé 
zákazníky. 
Byl taxikář.
 
A - nakonec - Kamlú.
Ale, v tomto případě to bylo až příliš jednoduché.
Byl doručovatel zásilek.
Tak tedy roznášel různé nabídkové výzvy, letáčky
všech možných výrobních uskupení, rozmarné
kupóny na lákavé rozptyly mysli a také poštu.
 
Tedy - takto vcelku vypadala tato skupinka
pomladších, sympatických a svěže odhodlaných 
kovbojíčků.
 
Ale, kde se stále ukrýval Míňo?!
Kdo je vlastně ten zázračný chimér?
Nyní to ovšem pro skvadru nebyl ale ten hlavní 
problém.
 
Jejich obrušující se těla zpomaleně začala
rotovat prostorem, jako v trubici při sání 
nepřekonatelně výkonného vysavače. 
Slunce se konečně začalo v termálních vlnách 
rozplývat. Místy až do náladových, přesto
harmonických výtrysků. 
A tak pochopitelně naše výzkumná marmeláda 
nemohla tušit, že se mezitím jejich pozemský 
elipsoid změnil v nicotné součásti číhosi 
vesmíru.
Planeta Země v trhavých úlomcích mizela
v konečném dalším kole nenávratnu.
Že by další únos!?
 
 
Kdesi nad jejich hlavami zanaříkaly jakési 
obludné pulsy budíku?
Či kdesi v hloubce kolem nich pyžlali dásně 
hladovci?
Nebo se probrala odkyselená tovární siréna?
Nebo se přehnaně roztančili kostelní holoubci?!
 
Jín, Vilagín, Kamlú, Vanessa a Pavelou 
se začali pozvolna propracovávat k dalšímu 
kosmickému poznání.
Pomaloučku se jim nerytmicky nadzvedával 
hrudník.
Srdeční tep, z rytmu záchvatového hopu, 
se v akcentech měnil na pochodové
přírazy rázných přehlídkových šiků.
Vytřeštili na sebe vzájemně své pohledy.
Netrvalo příliš dlouho, aby všichni nezjistili,
že jsou každý kdoví kdo.
 
 
"Ty, Kamlů, to bylo cosi!", vykřikl Kamlů, 
když se s tápavým úsměvem zabořil 
do zmatené tváře Pavelů
"To teda jo, Pavelů!", ušklíbl se Pavelů.
 
Bohužel všem neobvyklá záměna 
prostoupila téměř celý zbytek jejich 
dalšího života. 
Vanessa se proměnila na Vilagínu,
Vilagína na Vanessu, a Jín ...
 
Psychiatrie má ovšem již dávno svoje
propracované léčebně-stabilizační 
metody.
 
 
      
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlašte.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 07. června 2021, 08:57
Mesje a Emi,
děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 04. června 2021, 15:20
3 -
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 02. června 2021, 19:27
3 Hmmmmm..:)
Jdeme.:)
:D
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 7 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 3 hodnocení neregistrovanými
  • 02. června 2021, 08:41
  • 94 zobrazení
  • 0 oblíbené
new © 2006 - 2020 HumanART.cz - všechna práva vyhrazena | kontakt | reklama | podmínky | informace o HumanARTu | design & code by expectum.cz & ryz.cz