A L K A K A S

Literatura > Povídka

A L K A K A S

 

 

 

Byl to pro mnohé z oceněných od počátku

opravdu moc zajímavý počátek měsíce.

 

Během této doby se zvláštní pověřenci, jako

diskrétní poslové, rozjeli do všech koutů země.

Osobně předávali zlatým písmem tištěné

- a k dispozici oceněným - zcela bezplatně

pojaté pozvánky, včetně lodních lístků, které

na mimořádnou akci "Za zemi ještě krásnější",

v rámci slavnostní čtrnáctidenní plavby

po dosud neprobádaných končinách světových

moří, nezjištně věnovala dosud neznámá

nadnárodní korporace.

 

Na straně druhé, se odborní řemeslníci s chutí

pustili do všemožných rekonstrukcí, aby se již

téměř vysloužilé výletní monstrum mohlo opět

vzkříšeně pustit do další, honosné jízdy.

A stálo to opravdu zato.

 

Ihned po vstupu na palubu si skupinky hostů

převzali skvěle vyškolení stevardi, aby je po

nevyhnutelné seanci se zabydlováním, provedli

po veřejných prostorách.

 

Viděli honosné bary, tančírny, četné restaurace,

nahlédli do obrovského divadelního sálu - kde právě

probíhala poslední generálka muzikálu "King-Kong -

tančí a zpívá" - a také do dvou stroboskopických kin.

 

Propletli se lázeňskými prostorami, plastickou

chirurgickou oázou, holičstvími či kadeřnickými

salonky, zoologickou zahradou - kde byla mezi

zcela evidentně umělými dinosaury ovšem také

živá stvoření.

Plazily se tu v chladírensky klimatických podmínkách

po vydařeně realistických skalách paviáni dželada,

mrazu odolní hadi, zuřivý horští medvědi či kozy

šrouborohé.

 

Marně byste ovšem hledali dětské koutky,

kolotoče nebo i obyčejné pískoviště.

Na tuto plavbu děti nesmějí.

Zato byla na několika palubách k dispozici

řádka kasin, ryzích věštíren, pokerových heren

či kovbojských střelnic.

Ke konci téměř půldenní prohlídky také nahlédli

do areálu tří bazénů, z nichž v tom největším

si v budoucnosti mohli zaplavat i s plavčíky, nebo

třeba přímo i s živými delfíny.

 

Po prvních pěti dnech plavby se mírně rozhoupaní

výletníci konečně dostali do tajemné oblasti GAMA,

na kterou se jistě všichni těšili nejvíc.

Ovšem, právě to neměli - ani ve svých sladkých

snech - dělat!

 

V ten čas totiž právě udeřila na Zemi mimořádně

silná geomagnetická bouře, která zcela krátkodobě

zničila ionosféru.

Bohužel - právě ta je také zodpovědná odrazy rádiových elektromagnetických vln v pásmu krátkých vln.

 

Co naplat!?

 

Tak se stalo, že lodní vysílačky zcela utichly, takže

se nikdo nemohl dozvědět, že se již z dalekého

Indického oceánu blíží tsunami.

A i kdyby přístroje fungovaly, jak měly - k čemu by to

nakonec námořníkům na Alkakasu mohlo být?

 

Když tento dosud největší megapříliv, s výškou přes

pět set metrů, ztěžka dorazil až k výletní lodi Alkakas,

jak byla slavnostně předtím v přístavu pokřtěna, nejprve

s ní lehounce zacloumal, jako s nějakým nafukovacím

balónkem - ale poté se už tato gigantická vlna začala

chovat zcela běsnivě.

Obrovskou výletní loď nejprve vyzvedla nad hladinu.

A pak s ní mlátila a mládila o výčnělky odhaleného

mořského dna, o výčnělky skalisek - stále dokola

a dokola.

Tento, kdysi kouzelný výplod lidských mozků, se drolil

a drolil, až se postupně rozpadl, jako vlašský ořech,

když na něj se vší silou dopadl kovářský perlík.

 

Veliké štěstí nakonec potkalo jen hrstku výletníků,

které okraje vln dochřastily až na jakousi, z mlhy

vystupující, drsně kamenitou pláž neznámého

ostrova.

No, nebyla to vlastně žádná typická pláž - snad

jen taková rozlehlejší díra v rozdrolených kamenech

rozpraskaných skal.

 

Když se mlžný příkrov začal pozvolna zvedat,

odhalil další, rázovitě stoupající stěny všude

přítomných horských velikánů.

Z jejich stínů uprostřed, jakoby rozkročeně pózovala

mohutná opičí postava.

Nohou se opírala o cosi, co mohlo připomínat

konečně otevřenou Archu úmluvy?