S E L de M E R...
Literatura > Poezie
SEL de MER ...
Děti!", zvýšila hlas třídní učitelka a štěbetavá
skupinka se, jako na povel, neradostně zastavila.
"Tak, děti, rozhlédněte se pozorně kolem sebe -
a řekněte nám, co vidíte? A, prosím vás, pěkně
nahlas, aby to slyšela i paní vychovatelka.
Otočila se a prstem zamířila na konec rozevláté
řady mládeže, kde se majestátně vztyčovala její
kolegyně, která jistila, aby se žádný ze svěřenců
někde nezapomněl.
Mládež se začala mezi sebou postrkovat.
Jedni se otáčely napravo, aby co nejlépe
viděly tím směrem, druhá skupinka, pro změnu,
nalevo.
Děvčatům se ovšem zalíbila dotěrně odvážná
fenka, co na ně ve výskocích dorážela,
jen, aby se u některých zmocnila části jejich
ranního občerstvení, které si předtím koupily
v místním, letištním bufetu.
"Nechte to vzteklé zvíře na pokoji!", začala
ustaraná učitelka pejska nepříliš podařeně
odstrkovat, až se fenka nakonec nechala
přesvědčit, a na povel místního hlídače
se štěkotem odběhla.
"Tak - a bude klid !", uzavřela razantním tónem
scénku mladá pedagožka, která odpovídala
řediteli školy - a nejen jemu - za patřičnou
výchovu nezletilců ve třídě.
Obrátila se na zbytek týmu: "Víte co, děti,
tak například, co jsou tam ty veliké domy?",
a ukázala na skupinu staveb, z jejichž vrat
vykukovaly špičky starodávně vyhlížejících,
vrtulových letadel.
Chlapci se hlásili, jeden přes druhého,
přidala se dokonce i část dívek, která nechala
souboje majitele s poskakujícím psem být.
"To jsou přece garáže pro letadla!", začaly se
děti navzájem hlasitě překřikovat.
"Výborně! Říká se jim ovšem hangáry -",
pochválila je - " a tamto, v dálce před námi ?",
zahleděla se tím směrem a zabalancovala
na špičkách svých bot, aby dohlédla za střechu
letištní dispečerské věže, "copak to asi může
být?!"
"Já tam za ten pitomej maják nevidím!", přihlásil
se nejprve chlapeček v modré kšiltovce - a hned
po něm se začaly překřikovat ostatní spolužáci:
"My taky nic nevidíme, paní učitelko! Paní učitelko,
my nevidíme přes tu blikající rozhlednu!"
Teprve nyní si kantorka uvědomila, že děti mají
pravdu. Rozhlédla se po okolí.
"Děti, tak se rozběhněte až tam k těm keříkům,
odkud vám už nebude překážet ve výhledu ta
vysoká chatrč, snad potom za ní tu krásu konečně
všichni uvidíte!", radostně udělila drobotině svůj
zdrcující objev.
A skutečně.
Když děti doběhly až k té vysoké trávě, překvapeně
zíraly na jakési neobvyklé monstrum.
V dálce před nimi se mírně pohupovala v závanech
větru obrovská vzducholoď.
Co - obrovská?!
Byla tak veliká, že například i dvoupatrový autobus
byl proti ní jen jakousi krabičkou od zápalek.
"Tak vidíte - a kupředu, chaso!", zavýskala s nadšením
opatrovnice, téměř jako táborský hejtman Žižka, když
konečně dobil Kutnou Horu.
Školáčci se na tento povel organizovaně rozběhli
vstříc tajemnému přízraku, z jehož okna na přídi
jim už netrpělivě mával kapitánskou čepicí sám
velitel tohoto vzdušného plavidla.
Netrvalo příliš dlouho - z dispečerské letištní věže
zazněly houpavé tóny sirény - několik výpravně
olivrejovaných poskoků uvolnilo příchytná lana
a vzducholoď se zlehka vznesla k oblakům.
"Tak - a copak, děti, vidíte na zemi dole pod námi?",
začala po chvilce zvědavě vyzvídat, ta starší z obou
učitelek.
"Jsou tam vysoké komíny a jakási placatá řeka,
paní -", třepal se v rozčílení hošík u třetího okénka.
"My vidíme lesy - a zase jen stromy, samé stromy -",
poskakovala objevitelsky dívenka s dlouhým copem,
která si prorážela místo mezi vrstevnicemi na druhé
straně uličky.
"Hele, hele - támhle se kolíbou dvě strakatý žirafy!",
vykřikl chlapec v kšiltovce a zatahal učitelku za rukáv.
"No, děti, to asi jenom z pouště zabloudily -", pohladila
podagožka mládenečka po rameni.
"Ááá - támhle ty přední kopce!", vykřikl premiant třídy,
"to budou jistě prvohory!"
"No, ovšem, a za nimi - ty zasněžené kopule?"
"Myslíme, paní učitelko, že jsou to druhohory -
a ještě dál, pak, no - asi třetihory, že?!"
"Děti - ovšem -", utřela si kantorka zpocené čelo.
"A, paní třídní, a ty další hrboly? Až skoro už ani
nejsou moc dobře vidět - to budou nakonec
čtvrtohory a pětihory?", vyskočila na sedátko
s plnou pusou čokolády, dívenka s kolečkovými
bruslemi omotanými kolem krku.
"Děti, děti! Tak to vopravdu nevím. V mých vyučovacích
osnovách jsem se o čtvrtohorách a pětihorách vopravdu
nic, ale skutečně nic pořádného nedočetla -", nervózně
praštila do jakési páky, až se celý koráb propadl o dobrých
deset metrů níž.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0.7 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 14. prosince 2025, 17:30
- 210 zobrazení
- 0 oblíbené
-
