JEN PRO POZVANÉ!
Literatura > Povídka
JEN PRO POZVANÉ!
" Jak jsme se telefonicky dohodli, pane
Jiráskovče, tak jsem tady. A přesně na
čas -", muž pohlédl na svoje hodinky.
Pokýval přátelsky hlavou a odložil elegantní
kufřík na podlahu.
Podali si ruce.
Muž v lesklém saku si pak tu svoji nenápadně,
ale velmi pečlivě, utřel do sněhobílého
kapesníku.
"Nebojte, nemám štěnice!", zamračil se,
"ani žlůtenicu -", a proluskl prsty na strakaté
psisko, které netrpělivě hlídalo vchod do
šéfovi kanceláře.
"Pudeme včil do toho mýho kutlochu, nicht
wáááhr? Budeme tam mít tišinu k potlachání,
že -", pan Jiráskovec vykouzlil na své vousy
prorostlé tváři krabatý úšklebek.
Když za nimi s nenadálým skřípotem
zapadla sklem proložená, bytelná vrata,
oba pánové se proti sobě posadili do až
netypicky čistých, do fialova laděných
křesílek.
"Tak, vo cas de, vašnosti? Smím vám
tak říkat,že ?", zašustila v jistém napětí
kolotočářova zvrásnělá tvář.
Povídání nezabralo příliš mnoho času.
"A kolik tajmu na to všecko budeme mít?",
odhlédl od kalkulačky šéf světských.
Poškrábal se na hlavě a zamrkal na
přísedícího.
"Týden."
"Vy ste pěknej hovado!", vyprskl Jiráskovec,
"nebo enem blázen?"
Upraveně vyhlížející muž taktně přehlédl tuto
otázku a upraveně se opět předklonil.
"Víte vy co? Tak předěláte nějaký starší kus!
Nicht wááhrrr? Zakázka je přece zakázka!",
krátce se odmlčel.
Dal Jiráskovcovi několik vteřin na konečné
pochopení naléhavosti situace.
Předklonil se a zašmátral u svých kolen.
"Uff -", povzdechl si a na povrch stolu jemně
dosedl kufřík z imitace krokodýlí kůže.
Byl to až příliš romantický podvečer.
Nad provoněnými stráněmi se vznášel
tak vlaze, až i předspánkové popěvky
zklidněných houfů prýštivě zbarveného
ptactva prokmitávaly do chlácholivě
žoviální atmosféry, jako doušky voňavého,
ranního čaje.
Ale - nebylo ráno.
Vycíděné automobily s významnými hosty
se kolíbavě vznášely k odbočce z dálnice,
která byla tak nenápadná, že si ji běžní
řidiči vlastně vůbec nemohli všimnout.
Nikde žádný ukazatel, natož ani žádné
varování, že, pokud zamíříte tímto směrem,
oddělí vás od občasných hrbolů a jiných
nerovností, nádherně upravená a vzrostlým
stromořadím pečlivě ukrytá, vyasfaltovaná
cesta, jejíž konec mizel, a opět se zjevoval,
dokud vás za zatáčkou nepřekvapil bytelně
betonový plot, který se táhl na obě strany
od ocelově se tvářící, kamerami na obou
stranách chráněné, příjezdové brány, po jejíž
pravé straně se tyčil sloupek s klávesnicovými
tlačítky.
A těsně nad ním byla přímo pod kamerou
přichycena výstražná cedule: SOUKROMÝ
POZEMEK – VSTUP ZAKÁZÁN!
(Konec první části.)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 2 komentářů
- 1 hodnocení
- 29. října 2025, 15:06
- 141 zobrazení
- 0 oblíbené
-
