KULATÝ KOLEČKO
Literatura > Povídka
KULATÝ KOLEČKO
"Ty, Tondo, kup ještě to - jak se to menuje?",
a vteřinky plynuly, "no, přece -", nemohla si,
zaboha vzpomenout. "Přece -", začala se
nervózně škrábat za uchem.
"Co myslíš, drahá?", byl už na odchodu.
Zastavil se u dveří a otočil se.
"No, přece - sakra! Takový to červený.
A kulatý - kolečko!", vykřikla už celá rozčílená.
A tak to celé začalo.
Toník za sebou zavřel dveře, zmáčkl
ovladač na elektrické otevření garáže,
nastoupil do naleštěného auta, nastartoval
bublavý motor sportovního vozu a opatrně
vyjel z branky pozemku.
První, kam dojel, byla prodejna smíšeného
zboží za třetí lucernou po pravé straně vjezdu
do města.
Ještě tu nikdy nebyl.
Proč?
Nu - protože se do tohoto kraje teprve nedávno
celá rodina přistěhovala.
Když se pátravě prošel celým obchodem,
nic podobného nikde neuviděl.
K něčemu podobnému - jako by bylo kulaté
červené kolečko, se nic v obchodě nedalo
přirovnat.
Jistě, nejvíc se přiblížila taková jakási
ústní hračka pro nemluvňata - dudlík, ale
nebyla úplně kulatá. Spíš to vypadalo,
jako nějak surrealisticky pojatá, oválná šíša.
Po chvíli se už jen vlastní chůzí dopracoval
až téměř za rozlehlý bulvár.
Míjel, pochopitelně bez zájmu, taková lákadla,
jako bylo například zlatnictví, kožešnictví,
kadeřnictví a holičství či opravna šicích strojů
a hodinek - i hospody Na růžku nebo U temného
neónu.
Čas plynul.
Už už se chtěl vrátit ke svému autu, když přímo
z dolního rohu náměstí, hned vedle nově
zrekonstruovaného hotelu, ho vyděsila starší
paní, která se právě toporně vypotácela ze dveří
jakési prodejny.
Pohlédl vzhůru na nápis Záložna.
V ten okamžik už se žena blížila k zemi.
Jedna noha, kterou patrně zakopla o hrbol
na schodku, se ještě nestačila vrátit k tělu.
Přiskočil k ni.
"Paní, nestalo se vám nic?", vyhrklo z něj,
když ji pomáhal neobratně vstát.
Stařenka se chvíli zmateně rozhlížela.
"Chjším se ti odvjěšším, mjádenejšku?",
pohnula bezzubými ústy, až to mírně
zamlaskalo.
"Prosím vás, o nic nejde - jenom jsem vám
přece trošku pomohl -".
Ponořila chvějivou ruku do kabelky a rozvážně
si zasadila do úst zubní protézu.
"Hmm", odkašlala si a zatřásla hlavou.
Najednou z ní byla - jak to říct? - úplně jiná
bytost.
"Že ty něco potřebuješ?" zamrkala mu
do překvapené tváře.
Ubohý Toník nebyl, v prvních chvílích, schopný
slova. Nakonec nabral novou sílu a pokusil se
o směšně skutečnou odpověď.
"Paní důchodkyně, ano. Už hodiny marně
sháním po celým městě takový červený,
kulatý kolečko. "
"Cože?!", zašklebila se, v opravdovém
pokusu o hřejivý úsměv, " tak, tos právě
narazil na tu pravou! Mimochodem, říkají mně
Luciánka. A sem seniorka v důchodu.
No, a taky sem, mladý chlapče - pokud víš,
co to znamená - vizionářka. Tak!"
Opět se na okamžik rozhodla vrátit ke své
ohmatané kožené tašce.
Šátrala a šátrala.
Nakonec vytáhla jakýsi poněkud zmuchlaný,
papírový sáček a podávala ho mladíkovi.
"Tady máš, synku! To je, přesně to, co ve své
mysli jistě hledáš!"
Elektrický ovladač zapípal, garážová vrata
zapadla, jak měla.
Rozběhl se nedočkavě k domovním dveřím.
"Čau, Bela!", vykřikl, sklonil se a objal manželku,
která seděla na pohovce před televizním
přístrojem.
"To nebudeš věřit, co to dalo práce! Žasni,
drahoušku! Tak jsem to červené, kulaté kolečko
nakonec sehnal."
"Neuvěřitelné -", poznamenala si pro sebe tiše,
"kolik práce dá, sehnat pitomý rajče?!"
Roztrhl nedočkavě sáček.
Na odkládací taburet vypadl zelený trojúhelník.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 25. srpna 2025, 08:52
- 248 zobrazení
- 0 oblíbené
-
