Acid House Story II.: Vykradení mlékomatu

Motto: "Rozhodl jsem se psát velké dějiny v malém městě." 

 

Ivanovice na Hané jsou zvláštním místem. Kamarád mě do rodného města zavezl, abychom se oba společně mohli vydět s rodinou a místními obyvateli. Zrovna v tom nás zastavil nějaký pobuda, že potřebuje k něčemu krumpáč. Když jsme mu ho z vozíku půjčili, tak zahájil krumpáčový lov a začal páčit víko od kanálu. 

 

V tom ho zalédl místní městský strážník se slovy: "Co tam dělá." Pobuda na to řekl: "Provádím archeologický výzkum. Musím si vylovit mobilní telefon." Když strážník odešel, tak pobuda z kanálu vylovil injekční stříkačku a vrátil krumpáč. My si ho od něj vzali a pokračovali v cestě za rodinou a známými.

 

Mléčný gang v Ivanovicích na Hané

 

 

"Hele, v tý bedně musí být nerezová nádoba aspoň za několik litrů, protože je z nerezu!" Huhlal Béďa, zatímco držel v jedné ruce kleště a v druhé krabičku od mléka jako rekvizitu.

 

"Nemá cenu řešit drobné mince. Hlavně budeme potřebovat tu těžkoiu nerezovou nádobu, kterou potom dáme do sběru."  

 

Mirek byl mozek skupiny, protože měl alespoň učňák. Patrik byl taky důležitým článkem skupiny, protože akce vyžadovala silné a hloupé lidí s fyzickými předpoklady pro funci vyhazovače v karaoke baru. Béďa měl nářadi, které sebral nářadí z tátovy garáže a Radek měl nápad s krádeží, tedy know-how. 

 

Po dvaceti minutách klepání, páčení a hádání se, komu to vlastně "půjde do sklepa," se jim skutečně podařilo nádobu na mléko vyrvat. Jenže jakmile ji vytáhli, začala mela.

 

"To je moje nádoba, já to vymyslel!" hulákal Radek.

 

"Houby tvoje! Já to tahal, málem jsem se pochcal strachy!" ječel Béďa.

 

Do pěti minut byli všichni čtyři v sobě - pěstmi, nadávkami a jeden dokonce mléčným proudem z proražené hadice.

 

A pak to přišlo. Patrik s krví z nosu a pěnou na ústech vytáhl mobil.

 

"Já volám policajty! Tohle není fér!"

 

"Ty kreténe! Vždyť jsme to vykradli!" zaječel Mirek.

 

"No právě! A někdo mi šlápnul na nohu!"

 

Zatímco se hádali, tak nedaleko je už dávno pozorovala místní hasič. Ten s ledovým klidem zavolal na tísňovou linku o pět minut dřív s poznámkou: "Děcka kradou mléko, ale asi se teď mlátí. To bude zas komedie ve vyškovských novinách." 

 

Policie dorazila během chvíle. Našla čtyři mlékem potřísněné a ztlučené mladíky, jak sedí v kruhu kolem poničeného mlékomatu. Objímají nerezovou nádobu a hádají se, kdo měl lepší motivaci pro krádež. 

 

A celková škoda? 80 tisíc korun. Zadržených? Celkem čtyři. Mléko? Jinak rozlité.

 

Místní smetánka pak měla o čem mluvit ještě celé léto. No a mlékomat se stal svatým místem všech možných vtipů. A několik z nich se nám dokonce vrylo do paměti: 

 

"V Ivanovicích nepláčeme nad rozlitým mlékem. My nad ním zatýkáme." 

"Třeba mysleli, že je tam vaječný koňak."

"Hmm, tak ze čtveřice mladíků má nejvyšší IQ onen mlékomat... slušné. 4krát Darwin."

"Na tohle necalá dvě promile nestačí. Na to musí být člověk blbec." 

"Přesně proto nepiju mléko. Po něm jsem děsně agresivní a chci se prát." 

"Možná to bylo maloko." 

 

Samozřejmě, že o tomto incidentu psali v deníku Idnes a Brněnské drbně pod názvem: "Mladíci vykradli mlékomat, pak se u něj poprali a sami zavolali policii." 

 

Na konec asi závěr

 

Co tedy může být ve skutečnosti trapnější situací, než je samožné vykradení mlékomatu? Asi zřejmě už jenom vykradení lesní školky. No a právě, aby toho v našem městě nebylo málo, tak o několik měsíců později neznámý pachatel rozbil v objektu základní umělecké školy a mateřské školky tucet skleněných výplní oken zahradního domku, kde rozházel věci, poškodil vnitřní vybavení a odcizil plastové dětské hračky. 

 

No a o rok později nějaký zloděj v zahrádkářské kolonii poškodil plot a urakdl osm stromků a způsobil majiteli zahradního pozemku škodu kolem pěti tisíc korun.

 

Slovníček pojmů:

 

Maloko - ve zfilmovaném románu od Anthonyho Burgesse s názvem Mechanický pomeranč (A Clockwork Orange) pijí výtržníci v mléčném baru "Korova Milk Bar" různé druhy drogami obohaceného mléka (např. drencrom, vellocet, synthemesc), které zvyšovalo těmto poživatelům jejich agresivní chování. 

 

Gopník - je tečrmín popisující subkulturu v Rusku (už od doby Cara), na Ukrajině, v Bělorusku a dalších slovanských zemích především ve východní Evropě. Obývají města a často pocházejí z rodin nižšího vzdělání a příjmů. Mezi jejich znaky patří alkoholismus, primitivismus a násilí. Pokud jde o termín Gopnik, tak je velmi pravděpodobně odvozen od ruského slangového označení pro pouliční loupež.