Zvrácené festivalové zážitky II.

Motto: "ulice, která nikdy nespí." Ostrava Stodolní

 

Zatímco v předchozím díle se řešily zejména hudební festivaly, tak v tomto díle se zaměříme na spíš na noční život ve "Stodolní ulici" v Ostravě oceněné jako trendy místo ČR, na mezinárodní "Erotický veletrh v Praze," který bývá po denních soutěžích, výstavách a přednáškách každý večer zakončen večerními show párty plnými doprovodných programů nebo také průvod homosexuálů a lesbiček spojeným s respektem zvaným Prague Pride. 

 

Stodolní ulice v centru Ostravy je jedna z nejznámějších zábavních ulic v České repulice a patří k unikátnímu fenoménu ostravského společenského života spojeného s alkoholickou turistikou. V její ulici samotné dlouhé 400 metrů a v jejím těsném okolí se nacházejí desítky barů, restaurací a klubů, které jsou zejména o víkendu hojně navštěvovány mladou a střední generací. 

 

Erotický veletrh v Praze na výstavišti v Letňanech je jedinečná akce o erotice a zejména otevřeném přístupu ke vztahům, sexualitě a zábavě. Cílem veletrhu je utvořit pozitivní a přívětivé prostředí, kde se bude každý cítit dobře, bez ohledu na věk, zkušenosti nebo předsudky. Veletrh se nezaměřuje jen na jednotlivce, ale i na páry, které chtějí znát novinky ze světa erotiky.

 

Historie Stodolní ulice

 

Název ulice Stodolní pochází od "stodoly." Podle starých map z roku 1833 je označena jako silnice lemovaná právě stodolami. S rozvojem města byly stodoly postupně přestavěny na zděné domy, ale některé si svůj původní charakter zachovaly (jako například dnešní Café Au Pére Tranquille). V současnosti je možné zakoupit pamětní minci s vyobrazením Stodolní ulice, kterou je možné zakoupit v Sherlock´s Pub nebo na internetu. 

 

První hotel byl na Stodolní otevřen v roce 1899. Tím se začala psát historie místa označovaného jako "český amsterdam bez Kanálů." Dříve byly ulice Stodolní a Porážková vykřičenými ulicemi lásky s prvním nevěstincem v Ostravě. Já bych ale o současné Stodolní ulici spíš řekl, že by se dala přirovnat k ulici "Ta Hien" v Hanoji ve Vietnamu. Hlavními důvody kvůli kterým se v 90. letech 20. století začalo stěhovat mnoho podníků do ulice Stodolní byly ve skutečnosti nízké nájmy a místem, které nenarušuje noční klid. 

 

Součanost ve Stodolní ulici

 

Pro ulici Stodolní se stal přelomový rok 1995, kdy došlo k otevření klubu s názvem "Černý pavouk," který přitahoval pozornost umělců, literátů i mladých Ostravanů. Následně vznikalo množství dalších podniků: Desperado, Bastila, Maják, U krokodýlího ocasu, Boomerang, Music Club E99 nebo Harley Retro Bar atd. V období slávy v letech 2000 až 2010 běhěm špičky se v ulici nacházelo 70 barů a klubů spojených především s víkendovými davy mladých lidí. 

 

Ulice Stodolní je nejen místo nočního života, ale i kulturním místem, kde sídlí Fakulta umění Ostravské univerzity. Jedno z takových kulturních míst v objektu blízko jatek se nazývá Plato, což je moderní galerie, ve které je otevřeno i ve všední dny. Probíhají zde výstavy, komentované prohlídky, taneční workshopy, divadelní představení nebo literární večery. 

 

K drobnému úpadku ulice Stodolní došlo kvůli tomu, že zde řada majitelů zavřela svoje podniky přestěhovaly se o pár set metrů dále do samotného centra Ostravy na největší Masarykovo náměstí nebo k řece Ostravici. Právě v tomto místě se stále rozvíjí největší konkurence v podobě nové zábavní čtvrti zvané "Malá Kodaň." 

 

Více na: https://www.stodolni.info/ ;

Příběhy inspirované skutečnými událostmi:

Stodolní ulice v Ostravě je legendářní místo, které si za psoledních 20 let vydobylo pověst českého Las Vegas. S tím samozřejmě také přichází i hromada bizarních, vtipných i temnějších historek. Tady máš ppár typických či inspirovaných skutečnými událostmi.

1. Ztracený kamarád v mrazáku: Parta studentů zapila konec semestru tak poctivě, že jednoho člena výpravy ztratili. Celou noc ho hledali, volali na něj, prohledávali nostop bary... až se druhý den v poledne probral v zadní části kuchyně jednoho klubu - zamčený v prázdném mrazáku na pivo. Nikdo neví, jak se tam dostal, ale tvrdil, že to by la "nejchladnější noc jeho života." Prý slyšel Skrillexa i ve spánku.

2. Striptýz za langoš: Jeden kluk se vsadil, že si vysvlékne tričko a zatancuje na baru v plném klubu, pokud mu kámoš koupí langoš. Kámoš langoš přinesl... a on nejenže zatancoval, ale dostal od personálu dýško, pusu od servírky a pozvání do VIP. Od té doby mu říkají Langoš King. 

3. Rvačka o kebab: Dva cizinci se prý poprali o to, kdo z nich dostane poslední kebab u stánku na rohu. Rvačka skončila tak, že jeden druhého nechtěně políbil, když po sobě křičeli zblízka. Kabab upadl. Oba se rozesmáli a šli na panáka. Dodnes prý sdílí fotku toho kebabu jako ztracené lásky. 

4. Záhadový filozof: Na jednom klubovém WC byl kdysi týpek, co seděl hodinu na zemi u pisoáru a každému, kdo přišel močit, tak nabízel "duchovní rozhovor." Prý "močení je návrat k přírordě, uvědomuješ si, že jsi stále zvíře?" Někdo mu donesl vodu, někdo pivo a jiní ho ignorovali. Policie ho odvedla až ve 4 ráno, kde filozofoval i cestou v antonu.

5. Policista na rozlučce: Na jedné rozlučce se svobodou byl pozvaný "striptér v uniformě," jenže na místo něj dorazil skutečný policista ohledně nahlášeného nočního klidu. Dívky si myslely, že už začíná show a začaly mu sundávat košili. Výsledkem byl jeden pokáraný ženich a spousta trapných vysvětlování.

Erotický veletrh v Praze

Od roku 2022 se každý rok v dubnu koná na výstavišti v pražských Letňanech tradiční erotický veletrh s názvem Erofest. Jedná se o přehlídku spodního prádla, BDSM show, striptýzu, sexuálních pomůcek, pornohereček a pornohoreců, živých hanbatých show včetně nejrůznějších módních doplňků, Czech Erotic Awards, křty kalendářů a mnoho dalšího. Už při vstupu do výstaviště se kolem mne mihne polonahá dívka. První stánek vypadá, jako kdybyste přišli k zubaři. Některé stánky svojí výbavou připomínají, že se jedná o veletrh s názvem Sběratel.

Vedle tomboly a soutěží o různé ceny také Erotický veletrh v Letňanech nabízí kolo štěstí, které návštěvníci mohli roztočit u stánku s onlyfans modelkou Kafuu (občanským jménem Anna Hamannová), která na sebe přitáhla pozornost bizarním klipem k písničce Hafo. Na tomto kole štěstí jste si mohli vytočit například plácnutí pozadku, její kalhotky nebo ponožky, které měla na sobě. Na akci nechyběl ani pornoherec Robert Rosenberg se svou autobiografickou knihou Životopich, který se v současnosti věnuje bojovým sportům a trénuje děti.

Zatímco někteří přišli za svými oblíbenými hvězdami Daisy Lee nebo Lady Dee alias Drahomíra Jůzová, tak jiní přišli doplnit arzenál erotických pomůcek mezi kterými nechyběly ani BDSM hračky od kroužků na varlata až po anální kleště. Některé stánky svým vybavením připomínaly chirurgický sál. Na akci nechyběla ani striptýzová show či svazování, štuky tvarovaných vagín nebo lidé převlečení za koně, kteří by jako z komixu Erenische vypadli. Já si raději nechal podepsat fotky od pornohereček.

Jedná se totiž o tzv. Ponny play, což je temín z oblasti BDSM, který označuje výcvik submisivního partnera k poslušnosti a povelům v oblasti koní. Jedná se jednak o fetiš potřebu v podobě nošení ohlávek, postrojů, ocasů, apod., ale také vyloženě o drezúru, výcvik a předvádění plemenných hřebců a klisniček. V Ponny play se dokonce organizují i velké soutěže a závody. Patří sem i zápřah v tzv. Sulkách, což jsou většinou dvoukolové vozíky nebo se vyrábějí i jezdecká sedla přímo na lidi.

Pro doladění mohou muži rozšířit svoji sbírku erotických hraček a svým přítelkyním zakoupit anální kolík s ocáskem nazývaný Pony Play pro rajcovní ozdobu jejích zadečků. Takový nádherný anální kolík s žíněmi z každé ženy zcela spolehlivě udělá poníka, který si zcela určitě rád vyhodí z kopýtka.  Mezi další zajímavé funkce kvalitního análního kolíku s žíněmi patří šimrání, jemné mrskání nebo používání jako důtky. Mnozí jistě rádi tuto hračku nasadí své přítelkyni a budou ji s radostí sledovat při domácích pracech.

Na veletrhu byla prezentována také plastická chirurgie, tetování nebo vířivky, nechyběly ani koktejlové bary a občerstvení, povzbuzovací a konzumační prostředky. O večerní zábavu se postarala afterparty. Udivilo mne, že na veletrhu nechyběl ani stánek LEO TV, který ještě při současné konkurenci vysílá a vydává časopis. Kondomy zdarma na akci rozdává organizace Rozkoš bez rizika. A nejen to, protože dokonce lidi zdarma na počkání testují na virus HIV.

Více zde: https://erotickyveletrh.cz/

Ztracen v latexu

Bylo to sobotní odpoledne, když si Karel řekl, že už má dost rybářských veletrhů a výstav veteránů, kam ho neustále tahali kamarádi. "Chce to změnu," pomyslel si, a tak se zcela sám vydal na Erotický veletrh v Praze. Napsal do navigace adresu výstaviště v Letňanech a s lehkým studem si oblékl nejméně nápadné oblečení, které měl - černou mikinu, sluneční brýle a čepici s nápisem "Rybářský svaz ČR." Chtěl být nenápadný. 

Hned u vchodu ho uvítala slečna v síťovanýxh punčocháčích a kostýmu latexové policistky. "Vítáme vás na Erofestu, pane rybáři..." zasmála se, když si četla jeho čepici. "Ne... to je... jen čepice," zamumlal Karel a rychle prošel kolem. 

Uvnitř se otevřel svět, jaký dosud znal jen z pozdě nočních pořadů na kabelovce. Stánky s hračkami, oleji, bičíky, nafukovacími pannami (se třemi otvory) i skutečně vypadajícími silikonovými pannami (některý prý uměly i dokonce vařit). V rohu tančila burleskní tanečnice na tyči, která v jednu chvíli spadla a byla odměněna potleskem za "akrobatický prvek na zemi." 

Karel se zastavil u stánku s VR pornem. Nasadil si helmu, a za pět sekund stál ve virtuální ložnici se dvěma svůdnými sestřičkami, které mu říkaly "pane primáři" a žádaly "kontrolu pulzu dole." Bohužel, jak byl rozrušený, neuvědomil si, že se otočil o 180°- takže se v reálu postavil čelem veřejnosti, kde mu v helmě visela čelist a dělal... pohyby.

"Pane, pane!" probudilo ho hosteska, "tady je to veřejný prostor, ne gynekologie!"

Zrudl a stáhl si helmu.

A právě, když se chystal odejít, všiml si velkého červeného stanu s nápisem "Mystery Playroom." Nikdo nešel dovnitř, tak se tam plíživě vetřel. Uvnitř bylo přítmí, vonělo to po kadidle a kůži. Ze stínu se ozval hlas:

"Chceš zažít něco nezapomenutelného, poutníku z Rybářského svazu?"

"No... jo?" zakoktal se.

A v tu chvíli ho pevné ruce svázaly na kožené křeslo. Objevil se neznámý pár - ona v koženém korzetu, on v masce zajíce -a začali ho "školit v rozkoši." A kdyby se po deseti minutách neukázalo, že si ho spletli s profesionálním modelem pro ukázku BDSM workshopu, možná by se i víc bránil.

Ale Karel nakonec zůstal do konce dne. Dokonce obdržel telefonní kontakt na instruktory tantry. Od té doby Karel na rybářské veletrhy prý nechodí. Jsou pro něj až moc monotónní. 

Sexuální průvody v Římě

Se sexuálními průvody se začalo ve starověkém Římě. Nejednalo se o "Gay Pride," ale o ritály či slavnosti, veřejné průvody, které byly otevřeně sexuální, erotické a někdy až orgastické. Jeden z takových průvodů se nazýval Bacchanalia, což byla taková oslava vína, sexu a extáze. V jeho čele šel průvod maskovaných účastníků. U průvodu se tančilo, zpívalo a křičelo. Poté se průvod zakončil v lese či hájí, kde se přecházelo k rituálnímu "splynutí s bohem" skrze sex a víno. Docházelo k orgiím mezi muži i ženami s maskami (vyjímkou nebyla ani homosexualita). 

Mezi dlaší průvody ve starověkém Římě patřily Lupercalia a Kult bohyně Kybelé a Attise. Lupercalia byl v podstatě průvod nahých mužů, který procházeli ulicemi a šlehali ženy řemínky z kozí kůže (symbol plodnosti). Kdežto Kult bohyně Kybellé a Attise byl transprůvod, kdy městem procházeli muži s barevnými látkami v ženských šatech. Měli malované tváře, břinkali cinkátky, bubnovalii a zprívali erotické hymny. Málem bych zapomněl na Saturnálie, kde nechyběly karnevalové scény, polonahé průvody, přestrojování mužů za ženy a obráceně. Na oslavách nechyběla volná lásky, homosexuální styky nebo skupinový sex.

Prague Pride v Praze

Jedná se o festival LGBTQ, který se pořádá v Praze od roku 2011. Vedle tradičního barevného "průvodu hrdosti" v sobotu Prahou směrem z Václavského náměstí na Letnou, který bývá vrcholem celého festivalu se pravidelně představuje množství veřejných diskuzí a debat, workshopů, sportovních a kulturníxh akcí včetně duchovních setkání. 

Symbolikou festivalu a LGBTQ (lesby, gayové, biseuálové, transgender a další) komunity je duhová vlajlka (inspirovaná hnutím hippies), která dřívě měla osm barev a poté byla zjednodušena na současných šest barev. Jozef Kupčík z kapely Love Beat tvrdí, že duhová vlajka není vlajkou menšiny LGBTQ, ale vlajkou lásky pro celé lidstvo s touhou po míru. 

Vedle vzdělávacích aktivit zaměřených na LGBTQ+ témata je možné na festivalu najít na Letenské pláni různé atrakce, stánky a občerstvení. Akce zahrnuje koncerty, divadelní představení, výstavy a umělecké akce. Vedle zapojení do různých sportovních her a soutěží či uměleckých akcí je možné se na akxi setkat s jarmarkem neziskových organizací, možností nákupu módních doplňků nebo si nechat udělat profesionální líčení.

Více na: https://www.praguepride.com/

Kočičárny na Prague Pride

Na jednom z ročníků se jedna ze slečen rozhodla oslavit své narozeniny přímo v průvodu. A to tak, že si na sebe vzala kostým dortu a nechala se vozit na kolečkovém křesle. Jiný účastník si vyrobil kostým z pivních tácků, které byly sesbírané z okolních hospod. Celý kostým byl velmi kreativní a poutal pozornost. Když se někomu ztratil kamarád mezi davy a jeho parta ho nemohla najít, tak ho objevili, jak si vesele fotí selfie s policistou, který ho mezitím utěšoval. 

Během průvodu se skupina lidí rozhodla zastavit na Václavském náměstí a předvést improvizované taneční vystoupení. Jejich energetický a veselý tanec si získal velkou pozornost kolemjdoucích a ostatních účastníků průvodu. Na jednom z ročníku se skupina lidí rozhodla vytvořit obří duhu tak, že se chytili za ruce a vytvořili dlouhou linii. Tato duha pak prošla celým náměstím a stala se symbolem jednoty a radosti. 

Páníček a pes

Již od rána bylo na Letné cíti napětí. Nebylo to to nepříjemné napětí před bouřkou, ale to elektrizující šímrání, když víš, že budeš vidět, být viděn - a možná i trochu šokovat. Prague Pride se letos nesl v duchu absolutní svobody. "Buď čím chceš. A nech ostatní být taky." 

Marek si utahoval přezku na koženém obojku svého přítele Lukáše. Ten byl celý v černém latexovém kostýmu psa - uši, ocásek, tlapky i kukla se zipem přes pusu. Vypadal hrdě a poslušně zároveň. Marek měl oblečený bílý nátělník, vysoké šněrovací boty, sluneční brýle a v ruce držerl vodítko, jako by vedl své nejlepší mistrovské dílo.

Lidé se otáčeli. Někteří se smáli, jiní fotili, pár jich šeptalo. Ale nikdo se jim nepostavil do cesty. 

"Hodný kluk," řekl Marek a Lukáš poslušně zakňučel, poklekl a polaskal nosem jeho stehno.

"Kdy jindy než dnes?" zašeptal Lukáš, když mu Marek na chvíli rozepnul zip kukly, aby se mohl napít vody.

"Nikdy jindy. Jen dnes. Tohle je náš den, štěně." 

Pokračovali v průvodu. Všude zněla hudba, třásně vlály a vlajky se leskly v odpoledním slunci. U stánku s veganským kebabem jim jeden postarší muž popřál krásný den a přidal: "Kéž bych měl odvahu jako vy před třiceti lety." 

Na chvíli se zastavili u tanečního vozu. Marek si sedl na obrubník a Lukáš mu položil hlavu do klína jako věrný pes. "Jsi unavený?" zeptal se.

"Jsi šťastný," zněla odpověď tlumená latexem.

Když pak večer usedli na lavičku s výhledem na Prahu zalitou oranžovým světlem západu, Marek sundal Lukášovi masku. Byli zpocení a pomačkaní, ale zato šťastní. 

"Víš," řekl Lukáš, "někdy mám pocit, že jsem pořád ten kluk, co se bojí říct mámě, že rád leze po čtyřech." 

"A dnes?" zeptal se Marek.

"Dnes jsem pes. A ty jsi můj páníček. A celý svět se na to může jít podívat." 

Závěrem: O pejskovi a kočičce

Začneme tedy komunitou femboys, tzv. kočkokluků (anglicky Catboys), což je internetová subkultura fandomu, ainme/mangy /cosplay anebo queer estetiky. Dá se jednoduše říci, že jde o spojení roztomilosti (kawaii), hravé erotiky a jemné ironie. Nejčastěji se jedná o mladé muže s kočičími znaky jako uši, ocas, obojky, ocásky, packy nebo tlapkové rukavičky. V oblekání využívají crop topy, síťované punčochy, oversize mikiny, latex nebo PVC prvky. K jejich image samozřejmě patří i lesk na rty, barevné vlasy a kočičí oční stíny. 

Jejich stylizace má být atributem roztomilosti a submisivity nebo hravosti a přitažlivosti, protože jsou zobrazování jako jemní citliví a mazliví. Kočkokluci mají různé estetické směry: Soft catboy (roztomilý a jemný), Gothic/emo catboy (tmavé tóny, obojky a latex včetně BDSM tématiky), Cyber catboy (futuristický look nebo kyberpunk) nebo Hybridní módní styl (inspirace japonskou Harajuku fashion přizpůsobená západním subkulturám). Z psychologické roviny se tedy jedná o mazlivou a přítulnou osobu a v BDSM komunitě představuje submisivního, ale hravého partnera, který si užívá pozornost a péči (hraje hru Pet Play). 

Pokud mám téma zakončii něčím vtipným ze života, tak někdo z mých známých se rozešel po dlouhodobém vztahu s krásnou holkou. Po čase si ale našel kočkokluka, který se na profilu stylizuje do kočičky s oušky, ocáskem, krátkým tričkem nad pupík, podkolenkami a tlapkovými rukavičkami. Z psychologické roviny bych u toho známého viděl spíš hledání archytepu bezpečné submise, ztělesnění citlivosti a empatie, která paradoxně mnohým českým ženám chybí (i mužům). V jiné rorovině bych ze strany známého očekával, že v kočkoklukovi spatřuje náhradu ženy v podobě masturbační pomůcky.