moloděc
Literatura > Poezie
KRASNOJARSK..... 2035...
letiště
Batole v maskáčovém overalu udeřilo do žlutého medvídka na displeji.
Vozík se rozjel směrem k prvnímu terminálu
"Moloděc !", zavolala matka a zůstala stát stranou na stanici autobusu.
Vozík sledoval žlutou přerušovanou čáru.
V hale plné dalších vozíků s batolátky v maskáčových overálcích
se zařadilo do neveliké fronty.
Po půlhodině čekání udeřilo do červeného medvídka.
Vozík se otočil a sto metrů sledoval červený pruh.
Zastavil se u stojanu.
Batolátko ještě jednou udeřilo do červeného medvídka a přisálo se
ke sterilní savičce. Zeleniniové pyré s mletým hovězím masem.
Trochu se pobryndalo, jak automat nepracoval rovnoměrně.
Pustilo savku.
Starší pár, muž s holí a žena prošli kolem.
"To je krásný chlapeček", naklonila se žena a utřela mu ubrouskem overal.
"Kampak ty letíš ? ", zeptal se pán.
" Navý cvik ", odpovídá batolátko.
"A uměl by jsi už zabít ? "
"Pojdˇradši ", řekla žena.
.........................................................................................................................
........................................................................................ v úžasu
Arthur Rimbaud
smutní
uprostřed sněžení
v mlze je okno
za oknem sklepení
...úžasný svět
nuzní
v půlkruhu kolem
okna se shlukly
nahonem
...snad je jich pět
děti
jsou v hadrech
dole je pekař
a peče chléb
vidí
jak hnědé těsto
mu hraje v rukou
mistrnné gesto
zář - vedle je pec
těsto se odvíjí
bochníky vkládá
zpívá si pekař
stařičkou melodii
to místo
… je zlatá klec
tisknou se blízko
bez řečí
nad větrem z otvoru
do sklepa
nízko je
tak že až klečí
ta zář
půlnoc nehnutě minula
pod trámy od sazí
jako sen
pekař vybírá z popela
bochníky
křupou... sází je ven
nad malou tlupou
se line vůně
čumáčky přitisklé
jsou na tom okně
zpod zadků
košile prostá
dech sotva dýše
zpívají tiše
nelze to pochytit
modlitba úžasné chvíle
.... ...ted cítí
jak dobré je žít
Les effarés
Arthur Rimbaud
Noirs dans la neige et dans la brume,
Au grand soupirail qui s'allume,
Leurs culs en rond
A genoux, cinq petits,-misère!-
Regardent le boulanger faire
Le lourd pain blond...
lls voient le fort bras blanc qui tourne
La pâte grise, et qui l'enfourne
Dans un trou clair:
Ils écoutent le bon pain cuire.
Le boulanger au gras sourire
Chante un vieil air.
Ils sont blottis, pas un ne bouge
Au souffle du soupirail rouge
Chaud comme un sein.
Et quand, pendant que minuit sonne,
Façonné, pétillant et jaune,
On sort le pain,
Quand, sous les poutres enfumées
Chantent les croûtes parfumées
Et les grillons,
Quand ce trou chaud souffle la vie;
Ils ont leur âme si ravie
Sous leurs haillons,
Ils se ressentent si bien vivre,
Les pauvres petits pleins de givre,
-Qu'ils sont là, tous,
Collant leurs petits museaux roses
Au grillage , chantant des choses,
Entre les trous,
Mais bien bas, -comme une prière...
Repliés vers cette lumière
Du ciel rouvert,
-Si fort, qu'ils crèvent leur culotte
-Et que leur lange blanc tremblotte
Au vent d'hiver...
20 septembre 1870
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Ttragelaf- 0 bodů
- 4 komentářů
- 0 hodnocení
- 05. června 2025, 14:12
- 170 zobrazení
- 0 oblíbené
-
