Sexualita podle Křesťanských církví: sex a masturbace

Vzhledem k tomu, že jsem si pročítal Bibli včetně studia Starého i Nového zákona, tak jsem schopen s některými, a to zejména katolickými flanďáky (kněžími) diskutovat ohledně sexuality v náboženství. Někteří představitelé křesťanských církví či katolické cíkve samotné chybně vykládají, že sex slouží pouze k plození potomstva a masturbace (onanie) je hříchem, kterou nekritizuje žádný text v Bibli, ale pouze Katechismus katolické církve. 

Sexualita v Křesťanství (katolíci, pravoslavní a protestanti)

V tomto případě se jedná o tzv. šesté přikázání nazývané „nesesmilníš“ nebo „nezcizoložíš,“ které zakazuje pouze všechny sexuální aktivity mimo manželství, včetně smilnění s jiným člověkem než manželem/manželkou. Smilstvo je tedy pohlavní styk mezi osobami, které neuzavřely platné manželství (jsou-li členy církvve, pak svátostné manželství).

Biblické základy:

1 Kor 6,18-20: „Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, který člověk spáchá, je mimo tělo, ale kdo smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.“

Žid 13,4: „Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože neposkvrněné; smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.“

Katechismus katolické církve (KKC):

KKC §2353: „Smilstvo je tělesné spojení mezi svobodným mužem a svobodnou ženou mimo manželství. Je to těžké porušení ctnosti čistoty.“

Podle učení katolické církve je pohlavní styk považován za Boží dar manželům, dobro, které je zdrojem velké radosti a velkého potěšení. Toto tvrzení je doloženo v Katechismu katolické církve §2362. Církev tedy netvrdí, že pohlavní styk je mravně přípustný pouze za účelem zplození potomka, ač se v historii v katolickém prostředí tyto názory také vyskytovaly.

Ještě je vhodné dodat, že pravoslavná církev sdílí názor s katolíky, že sex patří výhradně do manželství. Sex mimo manželství je tedy hřích, ale duchovní vedení je často osobnější a méně „právnické,“ než u katolíků.

Pokud se jedná o protestantské církve (např. evangelíci, baptisté, metodisté, anglikáni), tak jejich postoj se liší podle konzervativní větve (sex před svatbou = hřích, manželství jako jediný rámec) nebo liberální větve (některé uznávají, že sex v dlouhodobém a věrném vztahu může být morálně přijatelný i mimo manželství). Některé protestantské církve se více soustředí na lásku, zodpovědnost a vzájemný respekt, než na právní rámec manželství.

Masturbace v Křesťanství (katolická i pravoslavná církev a protestanti)

Často se jako biblický základ proti onanii uvádí příběh Onana:

Kniha Genesis 38, 8-10: „Onan však věděl, že potomstvo nebude jeho. Když vycházel k bratrově ženě, vypouštěl semeno na zem, aby nezplodil potomka svému bratru. Hospodinovi se však nelíbilo, co činil, a tak i jeho usmrtil.“

Podle Onana je pojmenovaná onanie (sebeukájení). Jde o nesprávnou asociaci s výše uvedeným biblickým textem. V moderní biblické exegezi (kritické zkoumání textu, zejména náboženského) se upozorňuje se upozorňuje, že Onan ve skutečnosti vykonával přerušovanou soulož, protože odmítal zplodit Tamaře (vdově po bratrovi Herovi) potomstvo jak vyžadoval tzv. Levirátní zákon (bratr muže, jenž zemřel bezdětný, si má vzít ovdovělou švagrovou a mrtvému zplodit potomka).

Toto tvrzení se rovněž dokládá v knize „Sexualita a křesťanská morálka,“ od autora Hans Rotter, kterou vydalo Nakladatelství Vyšehrad. Kniha se zabývá sexuální pedagogikou z křesťanského pohledu a teologií rodiny. Nevyhýbá se žádným z kontroverzních témat současného života (předmanželské sexuální vztahy, nemanželské životní partnerství, církev a druhé manželství, homosexualita, znásilnění a potrat).

Katechismus katolické církve (KKC):

Katechismus se vyjadřuje k onanii velmi jasně:

KKC §2352: „Pod pojmem onanie se rozumí vědomé a úmyslné dráždění pohlavních orgánů s cílem dosáhnout pohlavního vzrušení a rozkoše. Katolická tradice vždy učila, že onanie je závažně nezřízený čin.“

Masturbace je tedy podle Katechismu katolické církve objektivně těžce nezřízený čin. Tedy i když je akt hodnocen jako vnitřně nezřízený čin, vina jednotlivce může být různá (podle osobních okolností a návyků).

Pravoslavná církev rovněž sice odmítá masturbaci jako hříšnou, ačkoliv může být méně systematicky definována než v katolicismu. Důvodem je tedy to, že masturbace je považována za sebelásku a duchovní slabost, která narušuje člověka ve vztahu k Bohu i k ostatním.

Protestantské církve mají ale různorodý přístup podle toho, zda jsou to konzervativní evangelíkové, baptisté, pentekostalisté (často sdílejí podobný postoj jako katolíci), kteří považují masturbaci za hříšnou, a to zejména pokud je spojena s pornografií či chtíčem nebo liberálnější protestantské proudy (např. některé luteránské, anglikánské nebo metodistické sobory), které nemusí považovat masturbaci za hříšnou, pokud není doprovázena závislostí, nevěrou v myšlenkách nebo narušením vztahu s partnerem/Bohem.

O prospěšnosti sexu a masturbace

Když jsem diskutoval s jednou lékařkou z Masarykova onkologického ústavu v Brně ohledně prospěšnosti sexuální aktivity či onanie pro prevenci proti karcinomu prostaty, tak jsem obdržel životně zajímavou informaci. A to, že pravidelný sex či masturbace snižuje riziko rakoviny prostaty až o třetinu.

Dále rovněž poučení, že počet prospěšných ejakulací za měsíc je podle lékařů 12 za měsíc, kdežto ideální je spíš ale počet 21 ejakulací za měsíc. Průměrně by tedy měl muž pro zdraví své prostaty provozovat sexuální aktivitu nebo masturbaci 4krát týdně. Z těchto informací jednoznačně vyplývá, že sexuální zdrženlivost nebo celibát nejsou pro muže zdravotně přínosné.