

/don Chichot/
Škrhola cinká rolničkami
a škrká krášně škrpály.
Na brumli brouzdá tóninami,
pro lásku skáče ze škály.
Pojímá rytíř rytířici,
plech o plech šoustá do noci.
Kašpárek oko glóbu zvíci,
sám sobě troufá pomoci.
Paňáca, blázen, tak jej zovou,
výraz má hloupý, držku snovou,
grácii směšných poletuch.
Dobrý je panstvu k pobavení,
v úsměvu věčném zuby cení –
nic není aneb je jen vzduch.
/namoutě kutě (anóbrž král obejda)/
král obejda trůn
sed na nočník a prd
komoří na moři
škaredě zaškobrt
královna kráká
krá krá... a kaká
obloha hanbí se
smrká a smráká
/markýz de Sade/
jak omamně voní růže!
a na udici trpké slasti
loví pošetilá morálka
trýznivá znovuzrození
blahoslavené bahno a špína
kdekteré strouhy!
/Litera tura/
Litera zákona hadr!
Akurát v době říjení,
bařtipanského buření,
se k ní zas nastěhuje, no...
Frká potom a slintá
jako za starýho mlada.
Jinak je sám, hovado,
a dělá strašný ksichty.