Litera tura

/don Chichot/

Škrhola cinká rolničkami                 
a škrká krášně škrpály.                     
Na brumli brouzdá tóninami,           
pro lásku skáče ze škály.                  

Pojímá rytíř rytířici,                         
plech o plech šoustá do noci.           
Kašpárek oko glóbu zvíci,                
sám sobě troufá pomoci.                  

Paňáca, blázen, tak jej zovou,          
výraz má hloupý, držku snovou,      
grácii směšných poletuch.                

Dobrý je panstvu k pobavení,          
v úsměvu věčném zuby cení –          
nic není aneb       je jen vzduch.

/namoutě kutě (anóbrž král obejda)/

král obejda trůn
sed na nočník a prd
komoří na moři
škaredě zaškobrt

královna kráká
krá krá... a kaká
obloha hanbí se
smrká a smráká

/markýz de Sade/

jak omamně voní růže!

a na udici trpké slasti
loví pošetilá morálka
trýznivá znovuzrození

blahoslavené bahno a špína
kdekteré strouhy!

/Litera tura/

Litera zákona hadr!                                                  
Akurát v době říjení,                                                
bařtipanského buření,                                               
se k ní zas nastěhuje, no...                                        

Frká potom a slintá                                                   
jako za starýho mlada.                                                                                                         

Jinak je sám, hovado,                                               
a dělá strašný ksichty.