VELKÝ NÁKUP - závěr
Literatura > Vícedílné
VELKÝ NÁKUP
(pondělí – 10.00)
Zatřásl tělem a vytáhl z kapsy nově vyhlížející,
pečlivě nažehlený kapesník.
V rychlosti odlehčil svému chladem obarvenému
nosu.
Hlavou se mu opět rozezvučela na cáru
papíru neuměle načmáraná písmenka:
11 HRBYTOF.
Otevřel branku, poměrně elegantně vytvořeného
domu a vydal se po dlážděné cestičce ke garáži.
Náklad ve vozíku, který začal ihned překládat
do svého sportovního auta, vypadal – pro mírně
zasvěcené – jako nadmíru úslužná vánoční kolekce.
Dětský kočárek, několik velice drahých bonboniér,
rybářský prut, baterii cizokrajného alkoholu, několik
párů zateplených ponožek, dva tucty všelijakých
konzerv, čtyři pytlíky brambor, dokonce i desítky
čerstvě vypečených, solí prosypaných rohlíků.
A nakonec také čtyři poctivé pecny voňavého chleba.
(pondělí – 15.00)
Do místnosti pronikly paprsky pomalu cestujícího
slunce.
Jeden z policistů se otočil k oknu a spustil žaluzie
dolů až úplně na doraz.
„No, jo. Dyť sem se řídil do puntíku přesně, podle
předposlední zprávy, co mně poslali -“, vykoktala
roztřeseně vyhlížející postava, která se ukrývala,
zamotaná do uválené deky, pod níž se třepetalo
její úplně nahé tělo.
„Nepovídejte!“, mrkl jeden z civilně oděných
na své kolegy, kteří se nadstandartně dovolili
opírat o hrany jeho velitelského stolu.
„A copak vám ti ufoňáci teda vzkázali?“, zaťukal
si odlehčeně na čelo a významně pohlédl na
skříňku s vyzývavým červeným křížem, která
visela hned vedle dveří místnosti.“
Zimomřivý zadržený se odevzdaně pokusil
ještě víc vtěsnat, do jistě ne příliš pohodlné
židle.
„Copak mně napsali? Že se ptáte, pane
generále.“
Vzdychl.
„No - abych celý nákup přivezl v jedenáct
k lavičce u parkoviště před hřbitovem.
Že za mnou přiletí a -“.
„A?“, komisař nechtěl tu ušlechtilou zápletku
dál složitě poslouchat - „a potom ste seděl
na lavičce u svýho auta - a čekal, a čekal, až se
k vám připlížily ty dvě nazelenale vyhlížející postavy,
že?“
„Jo. Vytáhli bandasku a já se musel, na rodící se
přátelství, zhluboka napít .“
„Jasně, rozumím vám. A víc si už nic nepamatujete?“,
zeptal se policista.
„Ale jo. Navíc eště toto, eště toto! Probrali mě vaši
dva krajané a pak mě odvezli sem, do této vaší škatule.
A eště toto! Moji vesmírní kámoši si, chválabohu, odnesli
všechno!
Všechny moje hadry, trenky, dokonce odcestovali
i s mýma ponožkama“, začal pantáta téměř dojemně
drmolit.
„Ovšem - a odlítli dokonce i s vaším sportovním
auťákem, že?“, vstřícně se odmlčel vyšetřovatel.
Prsty nad klávesnicí jeho policejního počítače
zůstaly na chvíli viset bezvládně ve vzduchu.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 05. dubna 2025, 12:41
- 140 zobrazení
- 0 oblíbené
-
