V E L K Ý N Á K U P
Literatura > Vícedílné
V E L K Ý N Á K U P
(pondělí – 8.00)
Zdálo se, že bude opět nádherné pondělí.
Syrové závany větru profukovaly sem a tam,
zbytky listí se protáčely v přízemních vírech.
A jak se říkalo - psa by nevyhnal, natož
zlenivěle potulnou kočku.
Mraky se postupně zatáhly, jen kolem
kostelní věže, sem tam plaše vysvitlo
několik slunečních paprsků. A zase se ihned
rozpadly za temně šedým závojem, který se
jen tak nevzdával.
Rozvířený prach jim patrně vlétl i do očí.
Muž pohlédl vzhůru.
Zaclonil si zrak, a tiše poznamenal, snad
opravdu tak tiše, že ani stařena, procházející
z vrat kostela, nezvedla hlavu, natož - aby si
nějak přesně vyložila význam lehkého šumu,
který jemně přilétl a rozplynul se kolem její
vrásčité tváře.
"Fuj, to je ale nádherný den!", ulevil si ten občan
a pohlédl do kárky na rozměrnou tašku, z níž
vyčuhovalo, vedle jakéhosi papíru, ohmatané
držadlo reklamního deštníku.
Sjel opatrně z vydlážděného okraje před
svatostánkem a kodrcavě zamířil do jedné
z postranních uliček.
"Sakra!", ulevil si, pro změnu nahlas, když
kolečka káry, kterou sveřepě tlačil před sebou,
narazila do vyvýšené obruby chodníku.
Z kapsy mu vypadla peněženka.
Byla napěchovaná bankovkami.
No, celkem to obnášelo kolem padesáti tisíc
korun. Nepočítaje hrst drobných padesátikorun,
které nezaváhaly a okamžitě se rozkutálely,
kam ani prachem zamořené oko nedohlédlo.
Bylo ale opravdu skvělé pondělí.
Muž opřel nákupní kárku o strom, poklekl a začal
nervózně sbírat, co mu vypadlo.
Kolemjdoucí na něj koukali se zájmem,
zaznělo také několik vtipných poznámek
na téma – to jsme ale chudáci!
Asi po kratší hodince se chlapík dokodrcal
k novotou zářící budově.
Posadil se na lavičku, u auty zaplněného
parkoviště, aby se jeho tep uvedl konečně
do běžného, tak nějak poklidnějšího, rytmu.
Zašmátral v kapse. Vytasil pomačkanou
cigaretovou krabičku a po chvilce našel
i pod peněženkou zastrčený ohmataný
zapalovač.
Ulehčeně vyfoukl oblak voňavého dýmu.
Prudce zakašlal.
A opět, o poznání hlasitěji - dalo by se
klidně sdělit, že poctivě zachrmlal.
Když se jeho plíce nakonec osvobodily
od štiplavého kouře, muž se soustředil
na mírně zmačkané lejstro, které na
něj vykukovalo, v obětí s deštníkem.
„Tak - copak nás teď, chlapci milovaní“, pohlédl
kamsi do oblak, „čeká?“
Zamhouřil oči, jakoby se zvědavě zasnil.
Káru vmanévroval do úzké uličky mezi
odstavené automobily na parkovišti
velkoobchodu, vytáhl vzkaz i s parazorem,
a zamířil k řadě nákupních vozíků.
Když se prosmýkl automatickými dveřmi,
odbočil prudce do uličky mezi ostatními
zákazníky.
Hlavou se mu opět rozezvučela na cáru
papíru neuměle načmáraná písmenka:
11 HRBYTOF.
( pokračování )
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 27. března 2025, 17:47
- 177 zobrazení
- 0 oblíbené
-
