R O Z H O V O R
1.část
Pohledná dáma, oplývající oduševnělým
šarmem, vystoupila svižným krokem
z koupelny a zatřepala zamokřenými
vlasy.
"Tak co, děti, kdo dneska chystal snídani?!",
pohlédla krátce na obě ratolesti, které
si právě vecpávaly, od večera zabalené
a v obrovské lednici připravené sáčky.
"Já, máti -", znuděně zašišlal ten starší,
který sice chodil teprve do páté třídy,
ale často se choval jako zatvrzelý
senior.
O tři roky mladší sestřička na něj udělala
cosi jako dlouhý nos a cvrnkla mu do
obroučky brýlí, až se mu posunuly ke
špičce jeho rodícího se orlího zobanu.
Ovšem rodící se potyčce vkusně zabránila
matčina poznámka o brzkém odjezdu
školního autobusu.
Za dveřmi vily rozmrzele začala štěkat
veliká doga, která měla být už dávno
na své ranní procházce.
Ale dneska přece byl jen slavný den!
Právě v noci má totiž po nekonečných
několika měsících konečně přistát na
mořské hladině loď, na jejíž palubě byl
ke dvěma svobodným astronautům také
přiřazen ten třetí - velitel posádky.
Kdo ro asi tak mohl být?!
No přece, její manžel.
Těžký nákladní automobil projel
smykem zatáčku, vyjel na krajnici
silnice, rozbalancoval se a s kvílením
brzd konečně zastavil na chodníku
uprostřed armádní vesničky..
Z pod jeho zadních kol se bolestně
ozvalo nelidské zasténání, které
po několika hrůzných vteřinách utichlo.
Mrštná doga, která oběť doprovázela,
se okamžitě dala do pronásledování
od nehody utíkajícího řidiče.
Po několika skocích už byla téměř
pachateli na dosah.
Mohutně se odrazila a zakousla
se do svaly nadýmajícího se krku.
A to tak spravedlivě, že mu přehryzla
i krční páteř.
Zbytky těla dopadly v křečích na zem,
žuchly do travnatého svahu a ještě
chvíli se zmítaly v roztancované křeči.
Ranní klid narušily jen rozhýkané rotory
dvou vrtulníků, které právě nad pečlivě
vojensky uspořádánými domky přelétaly.
Ale i dráždivě mlaskavé vrčení, které
vyráželo z uslintaně vroucí psí tlamy.
(pokračování)