Oblázek

(Ohlazena časem)

Mazlim se s tebou, vstupuju do tebe jakmile se mi zjevis ve snech. Vzdy... at jsi klidna nebo prudsi. At jsi temna, modra nebo zlutozelena od slunce.
Dnes jsi byla neobvykle cerna. Snad nekde po krajich ulpivala mi na rukou raselina cerna jak kava.
Prochazela jsem se v tobe, plavala a velebila si ten konejsivy pocit ze jsi mi v blizkosti, ze me obklopujes, ze na me nic nechystas, ze mi neublizis i kdyz vypadas tak tajeme a nepruhledne.
Tu napadlo mi se do tebe zanorit jako to delam vzdy.
Ale nekdo me vyrusil.
Necham si v tobe me skryte věci.
Necham je v tobe a vypisu je sem, ale jen naznakem aby tve zjeveni neztratilo smysl, aby muj snovy trezor nebyl zcela dokořán.
Nejspis to souvisí cele s tim ze ma vzdalena spriznena hvezda je vodni jako štír.
Prej ano. Prej si na svych miskach velebim krom veci s dvemi stranami i tohoto zivocicha.
Prej mi vodo mas ukryvat tajne emoce a city.
No vzdy kdyz cestuji po svych snovych mistech a zahlidnu te koutkem oka uz mam na tvari lehky usmev, protože uz vim co prijde.
Ze se mi zase pripomenes.
Jakoby vse plynulo od jednoho silneho okamziku a mne se vzdy pripomenul.
Nenecha me zapomenout.
Uz jsem si zvykla. Jsem s tim szita. Kracim zivotem dal s tebou v zadech smirena se vsim, s tim jak to je.
Tuhle na dovolene v Itálii, v me milovane zemi, z vervou jsem se vrhala do poradnych vln.
Znovu jsem videla tu velkou zed jako kdyz jsem byla mala a stala ji naproti kdyz se na me ritila na Kanarskych ostrovech, kde jsem byla sama jen s cizimi detmi.
Znovou ten velkej sloup vody a ten moment nez me nabrala do sebe aby me nasledne vyvrhla jako vorvane. Lec bylo to lehce nebezpecne.
Nekolikrat me bouchly do hlavy kaminky vetsi i mensi vprostred te vodni preklapejici se smrsti.
Kazdopadne i kdyz jsem si parkrat lokla slane vody nakonec se mi nic nestalo.
A zase jsem tam sla.
Pokořit ty vlny, vzeprit se jim. Porucit jim!
Aby me to uz nechalo! Nechalo na pokoji.
Kdyz se neceho nemuzes zbavit, postav se tomu, pravili.
Uz nevim kam tomu utect, snad jedine smrt by vse vyresila. To trápení co je pod povrchem. Pod povrchem vsednich dnu, vody, oceánu.
Pravdou je, ze jsem se presvedcila ze ma voda neuveritelnou silu.
I pri sjíždění reky, a jak klouzou ricni kameny! To byva zrada.
Neni to tak jednoduche jak to vypadá.
Neni vubec jednoduche te videt, doopravdy potkat.
Neni to jednoduche, je to divné, neprijemne, srdcervouci, stokrat divne.
Je to jako bych te znala a zaroven uz ne. Jako minuly zivot.
Tak blizka cimsi ale uz vzdalena. Jakobys byla nemrtva. Nejaka cast me ma pro tebe slabost.
Jsi jen vzpominka? ...