CESTOU NECESTOU
Literatura > Poezie
CESTOU NECESTOU
Pohlédnu do kouta
na moje zrcadlo
začouzené
Mé tenké nitro
pevné je
jak nožky kohouta
Nebuď bláhový!
Nafoukni baťůžek
a vyraz klíčně zas
od ranní slepoty
(Mrákoty -
zlobo ty!)
Tak sám kolíbám
se zas
tím břeskným
ránem
A v kopcích
za humny
zatím temnými
ochřady vstává
den nový
problesky jemnými
Razím si po rose
nocí probdělých
z níž myšlenky raší
do záhonů
květin umělých
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 17. října 2024, 10:31
- 328 zobrazení
- 0 oblíbené
-
