eutanázie
Literatura > Povídka
Paní Horníková nás požádala.
Jestli bychom nebyli tak hodní a nepřišli s Martinem k nim.
Jeich pes Renoir by se rád kamarádil s jiným psem, naším Matesem.
Vzali jsme Matesa a zazvonili.
"Pojdte pěkně dál. To je Mates, Renoire."
Vešli jsme do obýváku.
Renoir seděl na široké pohovce, popíjel Colu light a chroupal crackery.
Všude pod ním a kolem spousta drobečků.
"Náš Renoir nejí sladké. Hodně sleduje televizi. Je rád in. Viď, Renoirku ?"
Renoir nehnul chlupem, drobil a sledoval širokou plazmovou televizi.
Běžel nějaký hudební klip s prsatými zpěvačkami.
"To je afro beat, následuje bongo flava. To sou kozy, co ?", vysvětluje Renoire
aniž by spustil oči z obrazovky.
"Nesnáším blues ani džez, sem dost sigma. Techno ani náhodou - naprostý skibidi.
Teď je cool india rap. "
"Renoirku, co kdyby jste šli s Mateskem a tady s hochy na chvíli ven ?", povídá paní Horníková.
Sundali jsme Matese ze stropu, vzali Renoira a šli do parku.
Mates běhal, sháněl klacky a bral jiným psům míčky.
Renoir si sednul na lavičku a dost nervózně začal rozdělávat pytlík s chipsy.
V tom přijely technické služby vysypávat koše.
Šli jsme uvázat Matesa na vodítko, aby se nepletl.
Když jsme se vrátili na lavičku, ležely chipsy rozházené na trávě.
Mates kňučel, vedle Renoir. Nedýchal.
Vzali jsme Renoira do náruče a vrátili se k paní Horníkové.
"Renoir zemřel, paní Horníková, je nám to moc skibidi."
Paní Horníková se natáhla se slzami v očích pro Renoira.
"Děkuju vám, hoši."
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Ttragelaf- 0 bodů
- 2 komentářů
- 0 hodnocení
- 16. října 2024, 01:17
- 307 zobrazení
- 0 oblíbené
-
