terasy
Ráno vyšla nad obzor dvě slunce. Věc mě vyvedla z míry.
Odložil jsem šálek s kávou a protřel si oči.
Miláčku, dvě slunce !..... Neslyší, je v koupelně.
Nemá smysl jít do práce, v poledne svět končí. Sundávám kravatu.
Uděláme si pěkný den.
Když umřít, tak hezky.
Půjdeme na terasy. Dáme si štrůdl, mátovou kávu..... Ty si dáš turka
Ten výhled na řeku !
Je to úleva nemuset do práce.
Účtenky za telefon. Trhám.
Inkaso. Trhám.
Pozvánky. Trhám.
Ještě bysme mohli zavolat Kláře.....Neslyší, je v koupelně.
Nemá to smysl. Mohli bychom volat dvaceti lidem.
Vypínám mobil.
Co tady blbneš !
Přijdem pozdě !
Okna se musí umýt.
Všechno je vidět dvakrát....
………………………………………………………………….
…………………………….
vegetativní reakce
Čekala ve stanici Můstek, držela mobil.
On jí píše. Už přestupuju.
Zanedlouho se objeví na eskalátoru. Běží k ní.
Obejmou se. Drží za ruce a čekají na soupravu.
Když přijede nastoupí . Sednou si spolu.
Bokem ke stanici. Ona je u okna.
Ukončete výstup a nástup.
Usmívají se.
Zbledl.
EVROPA MOBILIZUJE – zahlédl nadpis.
Otevřel mobil. Zprávy. Mačká, hledá. Nikde nic o mobilizaci.
Ještě chvíli listuje prsty po displeji.
Žaludek !
Stanice metra Muzeum.
Zase ten plakát.
Nahlédne periferií zraku přes její čelo.
EVROPA MOBILIZUJE
Vidíš to ?
Ano. Mobilizují spánková studia. Nové matrace.
Taky poslední dobou špatně spím.
………………………….......
………………
kominík
komín se hroty antén
čáp není jogín
pár peří od krve
upadla
na trsy chryzantém
stokrát ti díky ti
už tisknu ho
knoflíček z perleti
naproti dny
jako sto dýk
v naději jdu
v naději
co dává kominík