A K C E

Literatura > Povídka

A K C E

 

 

 

Už z dálky si vpravdě zářil, jako nějaký skvostný

prsten na jemné ručce. Nebo jako nádherná,

dozajista feudální helmice, či spíše noblesně

tepaná císařská koruna.

Na samém vrcholu skály postával už několik

stovek let ve vyzývavé póze nezranitelného

válečního bastarda.

Pod jeho - do široka roztaženýma nohama -

sem tam vyrůstaly z popraskaných děr

v nedobytném podloží, honosné konstrukce

s pozlátkami fortelného cimbuří.

Do samého vrcholku nejvyšší hradní věže

někdo v rozmarné minulosti zapíchl, nyní již

tak trošku rezavějící tyčinku, na jejímž konci

se ve vánku tiše třepetal několika barevný

prapor.

 

Autobus s bděle podřimujícím řidičem, se sadou

zívajících dělníků, několika jejich vedoucích, dvou

architektů a pobrukujícího si hlavního inženýra,

tito chlapci bojovně vyhlíželi do strmých zákrutů

stále se točící silnice před nimi.

Přeplněné vozidlo se pomalu blížilo ke konci,

snad nekonečně táhlého stoupání pod starobylou

kamennou stavbou .

 

Když konečně tento těžkopádný pojízdný veterán

zastavil na okraji mohutného srázu, přehřátý motor

si s úlevou zaslouženě vydechl.

Z útrob archy byly vytěsnány hromady rýčů,

lopat, krumpáčů a podivných, v igelitových

pytlech pečlivě zamotaných všetvarů.

Pochopitelně také i bedny či krabice s výkresy,

stavebními plány, harmonogramy.

A také nezbytné občerstvení, které během

celodenní, jistě velice namáhavé - v žáru

jižního drásavého slunce - přijde kopáčům

a stavebníkům dozajista vhod.

 

"Tak, mládenci, pojďte sem - a pěkně kolem mě

do kroužku! No - abyste všichni slyšeli, co vám

váš vedoucí nynčko přednese," rozhlédl se po

dělnících, kteří se vyčkávavě kolíbali se svým

nářadím kolem rozpáleného autobusu.

Po chvíli, než se tak stalo, a šéf si přerovnal

několik papírů a odkašlal si, rozlehl se podhradím

jeho sytý baryton:

 

"Chlapci, po včerejší výrobní poradě, jistě

všichni víte, jaký rachot vás dneska všechny čeká -",

na okamžik se odmlčel, aby dodal, po dramatické

pauze, svým příštím slovům na důležitosti.

"Jak si jistě každý z vás uměl precizně spočítat,

vzhledem k tristnímu pokrácení termínu dokončení

celého díla, a také pochopitelně i k už vyprodání

lístků na zítřejší hradní akci - bylo jich přesně tři sta

kusů - musí být tady pod hradem už během dneška

všechno v richtiku -", opět jeho hlas na chvíli utichl.

 

"A prosím vás všechny - a to zdůrazňuji , i kdyby se

tady muselo makat třeba do půlnoci! Jistě tu změnu

rádi akceptujete. Prostě výsledek, teda zaražení tří

stovek kůlů - a ke každýmu se přistaví žebříček -

to všechno musí být ještě dneska hotový!

A to tak, aby mohla akce - jak to říct? - zítra ve vší

kráse prostě začít! Jasný?!"

 

Mohutná brána hradu se jako na povel se skřípotem

plouživě otevřela.

Chlapci se po sobě podívali.

Ti bystřejší neváhali a okamžitě se rozběhli do nádvoří,

aby byli mezi prvními, kdo se zmocní co nejvíce

třímetrových dřevěných kůlů, které byly v hromadách

naskládány v bývalých stájích pro koně a dostavníky.

Jak už bylo dříve naplánováno, polovina této členité

party pobrala ty užší kusy k výrobě žebříků, další se

holt museli vláčet s tou těžší kulatinou, kterou po

zašpičatění upevňovali do jam vykopaných v tvrdé

zemině.

 

Nádvořím, a nakonec i prostorem okolo celého

hradu, se po chvíli rozburácelo nevybíravé mlácení

kladiv, svištivé melodie pil a seker - a sem tam také

povzbudivé harašení mezi více jak stovkou pracujících

stavařů.

 

Nedočkavě přešlapující fronta budoucích návštěvníků,

se před vstupem do areálu živelně rozrůstala.

Někteří čekatelé neodolali a vybalili si dílky snídaně,

které si přichystali už ve svých domovech.

Když vykoukly první sluneční paprsky, byla cestička

hned vedle zakroucené silnice plná nedočkavých

abonentů.

Nebylo jich sice tři sta, ale s opozdilci už dokonce

přijížděl do nedalekého údolí speciálně vypravený

vlak.

 

"Jožine - to přece tenkrát, za Drakuly, to napichování

muselo všechny použité panáčky lechtat, no ne?!",

zamyslela se ustaraná bruneta.

"Cože? Lechtat?! To že je napíchli na kůly? Neblázni!

Pan hrabě měl jistě také svoje lidské srdíčko, drahá!",

poškrábal se váhavě na zátylku, "nakonec, tato podařená

akce - jak se to jmenovalo?"

Fronta postoupila o přibližně metr.

 

"Jo, už sem si vzpomněl - za poznáním minulosti

tajemného sedmihradska, přece! Prima zážitek,

no ne?", vydechl povzbudivě.

"Neboj, jenom vylezeme po žebřících, rozkročíme

se - a každý, hup na kůl. A bude to!"