Jde to Dobré Wow!

V E L K Ý S K O K

Literatura > Povídka
 
 
V E L K Ý   S K O K
 
 
 
Každý ze sedmi vrchlíků padáků  
pracoval, jak by bezpečně měl.
Jejich promyšleně stavěná konstruke 
nakonec nic jiného ani nepředpokládala.
 
Vesmírná kocábka se lehce snesla 
do vln.
Mohutně to při dopadu šplouchlo.
Přilétly čtyři vrtulníky a poměrně rychle
jeden z nich vyvobodil dva astronauty
z této klícky mnoha měsíčního arestu
z nekonečných hlubin vesmíru..
Chlapci měli hezké pracovní
přezdívky - Bíby a Spíd.
 
Dál už jen následovala nutná
karanténa - a hajdy do centrálního,
přísně utajovaného střediska,
a nakonec i vytouženému domovu.
Ale to, co oba astronauty ještě
čekalo, to jistě nebylo ani pro 
jednoho z nich sladkou pomádou.
 
Po vyčerpávajícím pobytu na Marsu,
a po cestě tam i zpět na Zemi, měli
před sebou ještě - pro ně - závěrečné,
humorné rozptýlení.
Vedení mise jim totž naplánovalo 
opravdové propagační šou - zahrát
si ve hraném dokumentu o této 
světově mimořádné akci . 
 
 
Rádio ztichlo a dveře bouchly.
Vystoupil elegantně a mužně
ustrojený muž. 
Strnule - předpisově pokynul  
řidiči - a dvířka vozidla se po
chvilce opět šepotně dovřela.
V ten okamžik už vyběhla 
z domu rozkurážděná žena. 
Nakonec se oba téměř ve vteřině
srazili na dlážděné cestičce
k jejich bidýlku.
 
Bylo to nádherné setkání.
Proč by také ne?!
Přece se delší čas neměli 
možnost křečovitě a láskyplně 
obchmatávat.
Ach, ty neposedné děti!
Náhle vyběhly ze dveří, 
plandaly nožkami, radostně
křivily své nedospělé tváře, 
a jedno po druhém se dojemně
přivinuly k oběma rodičům. 
 
Prakticky obdobná scéna 
se v tu chvíli v dokumentární
verzi děje odehrává jen o pár 
bloků východně odtud.
Ovšem - zatím bohužel -
bez ženy a mládeže. 
Spíd byl totiž dosti rázovitě 
vykreslen jako takový značně 
svobodomyslný hrdina.
 
 
"Stop!", vykřikl kdosi, kdo se
nadnášel hned vedle kamery.
Posunul si roztržitě kšiltovku
z čela až kamsi téměř na týl.
"Bezvadný -", zatleskal a posadil
se do kolem se vlnící trávy.
Nastala tak lehká pětiminutovka
naprosto výtvarného ticha.
Zraky všech se nedočkavě 
pídily na režisérově růžolící  
tváři.
"Pauza do pěti. A těšme se,
těšme se! ", roztržitě oklepal 
mravence, kteří se mu plížili
po ledabyle nažehlených 
nohavicích.
 
Další týmový kdosi mu obratně 
přispěchal na pomoc. 
Chytil pána těsně nad vzpurným 
pasem a tak se podařilo velícímu
umělci konečně opustit prochladlou 
zeminu.
 
Dětští elévové se tedy konečně 
mohly svobodně procupitat 
ke svým nadšeným maminkám, 
unavení herci pak ke stánku
i s tekutými pochutinami.
 
 
Na všelijakou formu poklidu však
nebyl v tuto chvíli na Marsu vůbec 
čas.                    
Příliš jemná zrníčka, dalo by se
jednodušeně říct - písku, vířila
v nárazových úderech na skály,
na vyprahlý, drsně vrásčitý kamenný
podklad, na různě větvené trubice,
ve kterých proudilo vše nutné pro
život na vesmírné stanici.
Také - v těch rozměrnějších - bylo 
možné přecházet z výzkumných
do ubytovacích koulí, jak bylo pro tým 
dvaceti - na Zemi po dlouhé měsíce 
připravovaných astronautů - již jen 
coby pouhou procházkou v podzemí 
metra. 
Chyběly tu jen stánky a jezdící
schody!
Zato hluboko v hloubi podzemí...
 
Bibi a Spíd zmámeně vstřebávali 
zářivé představení nepoznaných 
velikostí a smyslů.
Kdyby jenom tušili, pro koho byli
nuceni, v tomto laskavém opojení,
předat své životy a těla?
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 23. května 2024, 09:15
FERRIS: Vážený FERRIS, děkuji Ti tímto současně za tři předchozí "ohodnocení". Vážím si...
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 22. května 2024, 19:55
3 +
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 16. května 2024, 08:24
  • 241 zobrazení
  • 0 oblíbené