K O L O B Ě H

K O L O B Ě H

Střechy
lesklé při zrcadlech
do němých tváří
se plíží

Jsou plné
kapiček -
těch světoblízkých
kapliček -
jež dopadem
svou
   tichou svobodou
       promarněně
                        hýří

Co s nimi ?!
K okapům se klíží!

Co s nimi?

Vždyť stejně -
od pradávna
lesku -
k  souhvězdím
   blížení
   (bez zábran)
       víc a víc
           si zase 
                    míří