I STALO SE...
(druhá část)
Srážka se stala v ten okamžik zřetelnou.
Až nahoře na kopci bylo poté jasně slyšet,
jak se s rachotem tříští pevné dřevní vazby,
jak se odlamují části historického dvoukolí -
jak rachotí sypající se štěrk i bytelná masa
žulového kamení.
Zoufalé lidské výkřiky - a nakonec, v téměř
nekonečném echu, také chaotické ržání
notně zmateného grošáka.
Lesklý prach se z tlakem naražených plic
neviditelnou, nadpřirozeně éterickou rychlostí,
uvolnil do hřmotného ovzduší všude kolem.
"Ten čerstvě namazaný chleba vyhodilas do
vypranýho prádla ty, babičko?!", zatřásla
s pochrupující stařenkou, až se její jemný,
takřka sametový cůpek vlásků, vysmýkl
z květovaného kloboučku, který měla tradičně
při odpočinku usazený na hlavě.
Babka zamžikala očima a pravou rukou začala
roztomile šátrat po podlaze.
"Žuby, žuby... kďe žaše šúúú - ty kvášný žuby?"
"Ách jo -", vzdychla dcera, "máš je jistě zase
v kapsáři županu, matičko!"
Jemně uchopila matčinu ruku a po menším
odporu se ji podařilo zastrčit do kapsy pláště.
"Ha, ha!", zašveholila stařenka.
A začala z nitra cupovat svoji vlhou zubní
protézu.
Zamlaskala, olízla si nejprve spodní
patro úst, odplivla si - a nadechla se.
Na světlo boží - a její doposud rýhovitou tvář,
se pozvolna začal vkrádat náznak překvapení.
Vrásky se postupně vyhlazovaly.
Její pleť obdivuhodně mládla - až se téměř
dokonale přizpůsobila sálajícímu, jižně
postavenému slunci, které lákavě doráželo
nad vlnky u břehu pláže.
Patrně zafoukal i oblažujcí větřík, který ji mírně
rozvlnil jiskřivě černočerné kadeře.
Ty bublinky čehosi potutelně kroužily všude
kolem.