HLUBOKÁ JSOUCNOST

Literatura > Povídka

HLUBOKÁ JSOUCNOST

Ozvalo se mírně klokotavé vrčení.

Po chvíli se zlověstněji přidalo

několik dalších.

Skupina hladovějících, na první

pohled notně zanedbaných

psů, se pokradmu plížila kolem

rákosí.

V ten, zdálo se, pravý okamžik,

někteří z olísalců dokonce

vyčkávavě zalehli do vlhké trávy.

Jejich ocasy vztekle, ale tiše sebou

mrskaly sem a tam.

Připraveni, očekávali od vůdce

smečky rozhodný signál k útoku.

Ovšem - a nastal ten správný čas!

Ozvalo se cosi, co bylo pro lidské

vnímání nepolapitelné.

Prostě - mimo hranice jednoho

až pěti kiloherzů!

Na tento skrytě důrazný povel

se tlupa rozběsnila ještě víc.

Od tlam jim vytryskly chuchvalce

plandavých slin, bělma očí se jim

prokrvila až do téměř nenávistného

rudého odstínu.

Okamžitě se rozběhli k plácku mezi

rákosím a těžkopádnými palachy,

kde se často shromažďovali rekreanti,

než se odhodlali osvěžit těla od hřejivých

paprsků.

Trhali a trhali.

Poskládané svršky na břehu

se měnily v bitevní pole mezi

těmi většími a menšími, vzteklejšími

nebo ještě rozběsněnějšími bijci.

Celkově ten výjev mohl i připomínat

nějakou úvodní pasáž obyčejného

výchovného hororu.

Vůdce zvlčelé tlupy zavlnil tělem.

Vymršil se z bahna, zanechal

očichávání pachu kolem, otřásl se

a zahrabal tlapami.

Odrazil se a vyběhl.

Kličkoval mezi harampádím zeleně,

až doběhl k prudkému stoupání

mezi smrky a borovicemi, které

se tyčily ve svahu.

Hnal se po neodolatelné stopě.

Zarazil tlapy, rozhlédl se.

Znovu zavětřil.

Skupina psích vyvrhelů zuřivě

omládla.

Vyrazili po šéfově pachu, jako medvědi

po chvátajících plástvech medu.

V zápětí se ozvalo několik podivných,

třeskutě se rozplývajících ran, které

se nesly do údolí, jako nějaká

vzdálená předzvěst bouřkového přílivu.

Výstřely se během cesty do hloubky

pod strání nárazově měnily. Balancovaly

mezi prudkými údery slunečních

paprsků, po stínově, až poněkud krutě

začernalou.

Postupně docela zmizely v klokotavých

vlnkách protékající řeky.

Hladina toku se začala vířit.

Jedna ruka, po chvíli druhá.

Obě dorážely do vody, jako o závod.

No - plavkyni už bylo jistě v chladu

proudící řeky, i při tom rekreačním

plavání, zajisté drápavě chladno.

Vlny zapleskaly o břeh a dívka

se konečně vyprostila z obalu své

vášně.

Bylo to opravdu tak?

Tato statečná vodní víla neúnavně

a nakonec i vstřícně osvěžovala své

pružné tělo téměř každodenní plaveckou

nadílkou.

V létě - ale i v zimních měsících, kdy

mírné závěje sněhu či příliš studená

řeka, byly pro běžné živočichy naprosto

nevhodné.

Celkem plánovitě se tak vrhala do nesnází.

Byla to prostě svérázná, své zdravé

budoucnosti naprosto nevšedně oddaná

kráska.

Pyšnila se svižně, aerodynamicky

sestřiženými, rudě zářícími vlasy,

pečlivě vyholeným, průbojným obočím

i proklatě úzce šikmým pohledem.

Když konečně její nahé tělo došláplo

na kamenitý břeh, lehký třes se změnil

v téměř vzteklou ztuhlost.

Nevěřícně se zastavila.

"Co to, kurva, je?!"

Vykřikla do svádivě romantického rána.

Hleděla na své rozdrásané svršky,

na zničenou kabelku, na původně

elegantní, hýřívý čepec i na svůj drahý,

nyní nevkusně rozporcovaný mobilní

telefon.

Nad údolím se z kopce vzdáleně ozvalo

táhlé zavytí.

Zaznělo to jako nějaký úkrutně

bolavý výkřik?

Nebo zběsile útočný povel k akci?

Vzrostá tráva se začala v pruzích

sklánět k zemi.

Tlupa poslušných zabijáků se rozběhla

za svým vůdcem.

Smečka se zastavila u vyšlapané cestičky,

několik metrů od dívky.

Vůdce zvedl hlavu.

Pohlédl ženě do doširoka, hrůzou

otevřených očí, a upustil z tlamy

oslintaný řemen brokovnice, kterou

neúnavně celou dobu vláčel.

Na zem dopadl i myslivecký klobouček

s roztřepenými sojčími pérky, který

vyklouzl z tlamy jeho pobočníka.

Dívka nezaváhala.

Vymrštila se a vytrhla zbraň z kamenité

půdy. Namířila ji přímo na tlamu vrčící,

slinami ověšené tlamy.

Ozvalo se příliš hluché, dvojité klapnutí.

No, bylo by určitě třeba, aby se puška

po předchozích výstřelech, zase nabila.

Údolím se rozburácelo útočné chrčení,

cvakot krvelačných zubů i smrtelně

bolestivé výkřiky.

Včkávající tlupa kolem dívky se změnila

v ohnivě rozvášněnou smečku.