balón

Když mluvíte o krásných věcech, nějakým způsobem nabízíte útěchu pouze lidem, kteří už ke krásným věcem mají přístup. Jistě, útěcha je důležitá, všichni ji potřebujeme. Na druhou stranu, mluvit o neštěstí, násilí nebo ošklivosti tohoto světa znamená dostávat tyhle věci na světlo. Když je zviditelníte, můžete je také odstranit. Čím více mluvíte o násilí a o hnusu, tím větší máte šanci, že pomůžete vytvořit více štěstí....

Edouard Louis

první slovo které otevírá svět
přichází samo
nemyslí - nic nevymysliš
musíš to vědět

musíš tam jít a pořezat si nohy
jediné co budeš vědět
budou pořezané nohy

a čerpací stanice nebude benzinpumpe
ale odjakživa tenkenstelle

Ttragelaf: Já jenom, že by ses vyřádil v diskusích kdekoli jinde a že o verše (ve tvém případě) vůbec nejde.

Být nad věcí může jen ten, kdo sedí v bačkorách s plným žaludkem.

Až po přečtení autorových komentářů vidím, o co mu jde. Báseň samotná je docela fajn, a ani ten "neutěšený" konec nepůsobí až tak neutěšeně, ale daleko víc nad věcí než ony zmiňované komenty.

Saša Úhlová a Emile Zola

Kdybych uměl kreslit, namaloval bych všechny ty urážky, šikany a ponížení, která musí snášet lidé ještě ve 21. století v českých zemích. Zvlášť velký sektor sociálních služeb placený státem je na to bohatý. Bossing, sexistické narážky a la Trump, neustálé začátky s nástupním platem, těžká práce s nepohyblivými lidmi, rodinné a úřednické mafie, všelijaké toky peněz a podivných odměn podivným lidem a od podivných lidí.

Ještě bych namaloval rozdrcené nohy, vyhřezlé plotýnky, zaprášené plíce průmyslových dělníků v překladištích, za běžícími pásy, v demoličních firmách, v tiskárnach a chemických provozech.

Zase by tu byly sprosté poznámky od hloupých měšťanů, rádoby velkých umělců, co si to kdo dovoluje nabourávat jejich baldachýn. Umění má být krásné, relaxační, musí povznášet do nádhery, kreativity.
Bůh mě chraň před takovou kreativitou.

Je nejvyšší čas, aby se akreditovaní novináři pod falešnou identitou odebrali také do tohoto rozsáhlého sektoru sociálních služeb a začali sbírat fakta, která zůstávají pečlivě skrytá. Vždyť to je sektor s největší fluktuací zaměstnanců u nás.

Tak, jako to udělala odvážná Saša Úhlová:


" S nastávajícím mrtvým letnim obdobím zavál do obchodu s konfekcí vítr paniky. Hrůzu působilo hromadné propouštění zaměstnanců, ředitelství tak vymetalo obchodní dům, kam v červenci a srpnu nepřicházely téměř žádné zákaznice.
Bourdoncle se postaral o všechny ty popravy. Dovedl tenkými rty procedit tak hrozné: Jděte si pro výplatu !
Na uvolnění místa se mu hodila jakákoli záminka.
Vymýšlel si chyby, využíval jakékoli opomenutí:
Vy jste v oddělení seděl. Jděte si pro výplatu !
Odmlouvate. Jděte si pro výplatu !
Nemáte vyleštěné boty. Jděte si pro výplatu ! "
Emile Zola: U štěstí dam

SOCIÁLNÍ PÉČE ZAMĚŘENÁ NA KLIENTA

Já nemám nic proti Židům. Ani Arabům.
Pracuji bez předsudků. Tyhle věci mě minuly.
Ale taky nejsem na světě dva dny.
Já vám něco řeknu.
Když vidím ten typický nos, ptám se vás:
Zaručí mi někdo, že tady za půl roku, za rok
nebude nějaká ta lichva ?
Nezaručí.
Vidíte to. Já za to odpovídám.
Takových zaměstnanců se zbavuji okamžitě.
Dělat pokusy na klientech, to po mě nechtějte!