P O T K Á V Á N Í
Literatura > Povídka
P O T K Á V Á N Í
Kolem stoku, u kterého se posadili,
byl pochopitelně voňavě svěží klid.
Bylo totiž časné dopoledne.
Hospoda "U přístavu" právě
před malou chvílí otevřela.
Z brány zmizela řetězová zábrana,
vrátka se otevřela. A tak na venkovní
zahrádku, s typicky ranní slinou,
přistáli první hosté.
Byli, prozatím jen dva.
Servírka ještě stále zívala na vlhkých
schodech u dveří na terasu, ptáci
přelétali ze stromu na strom
a pokřikovali svoje hvizdy kolem
dokola.
Po chvíli ošacenka znuděně odhodila
zbytek ještě doutnající cigarety.
Oprášila si firemní suknici, která ji
téměř zakrývala svalnaté břicho.
S mužem, který se elegantně rozpínal
naproti mě a stále jakoby zpytavě
prohledával rodící se vrásky na mojí
dlani, se rozhodla osvěžit toto rázovité
dopoledne nevšedním dotazem.
Usmála se a zasyčela:
"Copak si, Mistře, dáme k snídani?"
Muž pustil moji ruku a otočil hlavu.
"Promiňte, slečno, co ste to říkala?"
"Mistře, copak si dáme k futru?",
konečně se snad i pobaveně zašklebila,
pomyslel jsem si.
"K futru?", vzdychl, "myslíte, na pití?"
"Jo."
Dirigent objednal.
Pak jsme se chvíli tahali o to, kdo tento
nápad zaplatí.
Nakonec, po půl hodině, jsem poručil
další kolečko.
Tato necelá hodinka byla ovšem pro nás
oba velice tvůrčím počinem.
Dozvěděl jsem se, že mu popeláři
vymetají popelnice pravidelně, že pes
od souseda štěká, jak se mu zlíbí,
že v rozhlase mají na vrátnici několik
nových obrazů - a že kantýnská v divadle
má na každou premiéru novou paruku.
"No -", Mistr vystrčil z kapsy podlouhlý,
ale i částečně pomačkaný doutníček.
Zapálil si a opět mě chytil za ruku.
Na jeho tváři se rázem objevil jakýsi,
snad radostný výraz: "Kámo, chci ti
navrhnout spolupráci!", téměř tato
poněkud drsná slova, jakoby láskyplně
zašeptal.
Tak jsem se také konečně dozvěděl,
proč jsme se po letech opět sešli,
tak říkajíc, tváří v tvář.
"Nedělám to běžně, ale dnes je naprosto
zásadní situace," pohlédl vzhůru.
Servírka se konečně odhodlala
k ráznému kroku.
Odevzdaně přívětivým chmatem
nechala vystřelit z hrdla další malinkatou,
korkovou raketku.
Třesoucí se rukou nám téměř přelila naše
zateplené skleničky.
Povzbudivě si vzdychla a zacupitala
ke stolkům, kde se už nově příchozí
netrpělivě rozhlíželi po svěží zeleni,
bazénku s poprskající fontánkou uprostřed,
červenozlatě blýskajícími exotickými
rybičkami i fortelní strakatou dogou,
která za jejich zády zatím v povzdálí,
patrně vyčkávavě, slintala u branky
před vstupem do tohoto, jinak
šumného zařízení..
"Dobře, kolegáči, dyť se známe už celou
věčnost, že!?", obrátil oči někam vzhůru.
Snad do nekonečných nebes, nebo ho
jen vyplašilo právě prolétající hejno kachen.
"Dyť sme společně projezdili skorem celou
Jůropu, že?"
"Ale, nezapomeň na Asii -", skočil jsem mu
odvážně do řeči.
Náhle se mně vybavili vzpomínky na časté
ranní návraty z hudebního kasína.
Kapelník se prudce nadechl a nečekaně
zabušil do stolu. Pokýval zasněně hlavou.
"No jóóó! Chodili sme do nádražního byféé
na pečenej -", zamyslel se, "jak sme té
mastnotě říkali?".
"Bůůůček -"
Škytl a utřel si kapesníkem ústa.
"Chci ti, ogare, nabídnou fantastickej kšeft!"
Rozhlédl se kolem.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.4 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 10. září 2023, 09:19
- 186 zobrazení
- 0 oblíbené
-
