pět obloukových minut

+

A položíte za sebe život ?

Je to na dohled od vrat a oken měšťanských bytů.
Přesto tak daleko, že tu propast nikdo nepřekročí.
Zajíci, srny, bažanti, koroptve, poštolky, králíci. Třešně, maliny a ostružiny. Rozvaliny podkopane kontaminované půdy, hradby a sutě, chladící nádrže plné studené vody.
Stinné borovice, olše, břízy a vysoká tráva.
Duha tak velká a dvojká, že bere dech.
Taky staré destilační přístroje, kabely, plasty a silné dráty.
Tady přebývá prekriát. Prekérní lidé kteří vadí.

často zoufalí
často šťastní
často pomatení
často geniální
někdy na kraji zákona
ale jinak než střední měšťané
jindy příkladně nad zakonem

Lucy chtěla mít před kamennou chýši bazén Julča hledala zubní pastu a my jsme s Lukášem kopali ten bazén, když vtom se z ničeho nic přikutálel míč.
Ta věc kulatá skákala a smála se ve slunci.
" Nesměj se nám," řekla Lucy.
"Neskakej tu jak trdlo. Tady bude bazén, garáž, Volvo a terasa s cypřiši. Pýcha našeho života."

Ale míč se pletl mezi krompači a lopatou, takže jsme přestali kopat bazén a začli kopat kopanou.
Vtom vyletěl vysoko nad nás, začal se točit, ta věc drzá kulatá říká:
" A jestlipak za sebe položíte život ? ".

Zůstali jsme stát.
Míč dopadl na zem , párkrát skočil a zůstal mám u nohou.

Bylo ticho .

"Tak daleko jsme ,míči, ještě nedošli, " říká Lukáš.
" Ale... nějaké povědomí o tom máme".

Začli jsme dál hrát, o to víc,abychom na to zapomněli.
Míč už nepromluvil.