COŽE?! POLITICKÝ HOROR!!!?

Literatura > Vícedílné

 

COŽE?! POLITICKÝ HOROR?!!!

S m í r ?

 

 

 

 "Poslouchejte !", vykřikl principál a poté

se krátce odmlčel - natočil nenápadně hlavu

na levou stranu, protože hloupě dotvářel

pro podřízené klamný dojem, že slyší na

obě uši stejně bystře - jakoby se odhodlával

k nějakému velice důležitému sdělení.

 

Plachta kolem cirkusového stanu se začala

podezřele klákotit.

Na první pohled to vypadalo, že jí někdo

vzdáleně rytmicky nafukoval a zase

vypouštěl.

Stropní příkrov se pozvolna zvedal a zase

nebezpečně klesal.

Díly ve spojení rozměrné plachty se drolily,

až postupně ten tlak nemohly vydržet

a trhaně popraskaly.

Na mnoha místech se tak stalo s tlumeným

výbuchem, který by zasvěcencům připomněl

vyústění vzdálené rázové vlny při překonávání

rychlosti zvuku.

V záchvěvech vyčkávajících se začínaly

objevovat - dosud jen vzdáleně se rodící -

spravedlivé náznaky překvapivého úděsu.

 

Mezerami si draly cesty do prostoru

zářivě se motající sněhové koule.

 

Právě v ten okamžik začaly pronikal

do okolí i do centra vlastního manéžního

pódia - mezi klece, mezi maringotky,

mezi lesoparky ve stráni, mezi lavice pro

návštěvníky cirku, k drátěnému přístupovému

tunelu do arény pro ochočeně poslušnou

zvěř, a také až docela do středu kulatého,

balancujícího se stanu - šouravě a nejasně

záhadné, jakoby elastické, elektromagnetické

impulsy.

 

Původní zděšení kolem, obavy a strach

ustupovaly.

Jejich nahá, ale očekávaně ovlažená

chodidla, se v přítulných křečích pozvolna

ochlazovala.

 

Cirkusoví umělci, atleti, kropenaté duo

šašků, krotitelé, několik hudebních výtvarníků,

ti všichni postupně upadali od nádechů

odtajněné nicoty, do rodícího se vyzývavě

frustrujícího očekávání.

Nejlépe ovšem napětí snášela odvážná

partička, která si vzletně říkala Šest létajících

komárů.

 

 

"Poslouchejte!", napřáhl direktor pravici,

pak i levici. Obě zacílil k temné obloze,

v průzorech rozdrásaného plachtoví.

"Slyšte, slyšte!", tvář mu zpopelavěla

a vyzývavý klobouk na jeho hlavě poskočil

tak mocně, až se téměř zahryzl do písku

manéže asi metr pod jeho bosýma nohama.

Nestandartní zvuky kolem nich se staly

kupodivu o poznání srozumitelnější.

"Hmmm, hmmmů - hůůhy hůůů...

hmmůůů ".

 

V útocích vánice se pro mnohé zjevily

v utajovaných představách otrávené

půlnoční knedlíky, meče v hrudi, zarůstající

hroby, zmrzlina, kulhající traktory, klouzavě

rychlá letadla - tento chaos se ovšem i místy

prolínal s prošumělými obrazy o ničím

nerušené plavbě v rozbouřených vlnách

horoucího oceánu..

 

Ťukavé loudy o podloží - a ten rytmus!

"Hmmm, hmmmů - hůůhy hůůů...

hmmůůů ", rozdmýchávaly molekuly

promrzající tekutiny k očekávaným

proměnám.

Krok sun krok!

 

Kostry se vyrovnaně klátily mezi hlínou,

trávou a občas i štěrkem či kamením.

Tyto vysoce disciplinované posuny silně

napadly uši vyvolených až na stovky metrů

od jejich cíle. Cirkusu před nimi!

A kdoví kam ještě?

 

"Hmmm, hmmmů - hůůhy hůůů...

hmmůůů !"

 

Krok a sun, sun - krok.

A sotva slyšitelné: dup! A dup!

Přesně tak - a nejinak!

 

Bezhlavec v čele průvodu se zastavil.

Jeho spodní část skeletu se zabořila

hluboko do mokvající, sněhem kropené

půdy.

Ohlazené nozdry nasály ten správný

směr.