Jde to Dobré Wow!

COŽE?! POLITICKÝ HOROR!!!?

Literatura > Vícedílné

 

COŽE?

POLITICKÝ HOROR ?!!!

(osud)

 

"Už mám rozprávnění s těmi blahosklonými

druhými tak akorát!", povzdech si se slibně

rozrůstající týnejdžr.

"Tatínku, co kdybychom si zase šli raději

jen my dva společně aspoň na chviličku

hrát?"

 

Otec se poškrábal přes režnou košili

na hrudníku. Přemýšlel.

 

Za okamžik pokýval rozvážně hlavou

a rozběhl se po vyšlapané cestičce

do stodoly.

Protože byl všude v kraji známý tím,

že byl poměrně zručný tesař, netrvalo

mu ani příliš dlouho a z dubové klády

se stala lopatička i kyblík. Hrábl do skříně

a vytáhl malou torničku.

"No, to je krása!", přešlápl z nohy na nohu

výrostek, "a co s tím budeme, táto, teď

dělat?"

Řezbář se zastavil, jakoby se chtěl právě

nadechnout.

"Víš, chlapče, fuj! ", ohnal se po čemsi

mizivém, co mohlo připomínat snad

i myšlenku," zatracený hovado!"

Přehodil si baťůžek přes hlavu a lopatu

s kýblem zavěsil na druhé rameno.

 

"Půjdeme na kratší túrku. Až za támty

kopce naproti," ukázal na horizont, zafuněl

a povyskočil, aby si protáhl obě chodidla.

"Ne,táto, chtěl sem ti enem říct - na co ale

máme tu lopatu, klacík a kýbl?", povzdechl synek.

"Na co?!"

"Tak, tak. Na výlety se přeci můžem vzít

enem chléba a čutoru s vodou, že -", odsekl

růžolící syn.

"Fuj, hovada!", a tatík se dal, nicméně

už do předem prohraného souboje.

Protože teď to už nebyl jen napadající jedinec,

ale slétající se roje nejen ovádů. Přidaly se

muchy, sršni i všeolizující motýli.

 

Po delším boji dorazili oba příštího dne

na palouk mezi rozeklanými skalisky.

Před nimi se tyčila v mírné proláklině jakási

podusaná zemina.

"Trpělivost nás udolala - vidíš, synku!

Sme na fleku !", zamrumlal tatík, "na tento

čas sem čekal celý svoje mládí !".

 

Nadechl se, až lopata nad jeho

hlavou zasvištěla rozeklaninou skal.

Úder byl tak mocný, že synovi málem

oddělil hlavu od zbytku těla.

"Fuj! Ještě trošku zbylo?!", rozpřáhl se

a smutné dílo bylo napodruhé poctivě

dokonáno.

Synkova krev se dala do osvobozujících

výtrysků.

 

A tak, zatímco tatínek čistil hrany lopatky,

v tristních záškubech před ním odcházel

život.

 

Kam? Řekl by si někdo.

 

Když se muž dostatečně popasil nad

dramatickým představením svého údělu,

zvedl ze země přinesený klacek.

Po chvíli se mu podařilo najít mezeru

mezi kameny a zarazit hůlku do hliněného

jádra. Z brocáčku vytáhl neforemnou

destičku.

Do jejího povrchu bylo vydrápáno cosi

obdivuhodně nejasného, co se ani po

desítkách let nedařilo pocestným rozluštit.

Bohužel se tato rekvizita po delším čase

rozpadla na všeobjímající prach.

 

 

Chirurg se opíral o dvě turistické hole

a postupoval, krůček za krůčkem, k vrcholu

útesu mezi dvěma ještě zdatnějšími skalními

výčnělky.

"Zpomal, doktore!", dorazila k němu opět

další prosba kdovíkoho z týmu, který se

mátožně plížil za ním.

Otočil se a rukávem si setřel pot z čela.

Pohlédl na kamarády a sundal si ze zad

sportovní baťůžek.

Posadil se do horského mechu na okraji

cestičky a vytáhl z batohu pokroucenou

mapu.

"Zajímavé -", zhodnotil situaci.

Země pod ním se otřásla.

 

Poposedl a začal se překvapeně rozhlížet

kolem sebe.

Ozvaly se vzdálené snůšky, jakoby

neurvale plíživých úderů.

 

Nejprve se rozpadla špice levého žulového

útvaru.

Ten protilehlý následoval vzápětí.

No, prostě, jak jinak?

Že by se domluvily?

Za hlasitého lomozu se podivné bysty

historie klátily do skalní prolákliny.

 

 

(pokračování)

 

 

 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 22. června 2023, 16:27
2 .
Hmmm
.
  • Kai Autor
    Kai
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 21. června 2023, 09:01
  • 71 zobrazení
  • 0 oblíbené