my všichni od nataschi kampuschové

Vybrat si pro své dítě základní či mateřskou školu podle kvality či umístění, to by podle poslanců napříč spektrem nemělo být možné. Na ministerstvu připravují pravidla, která mají zabránit takzvané spádové turistice. Tedy zápisům dětí na základní a mateřské školy v obcích, kam je rodiče účelově přihlašují k trvalému bydlení......Vybírat si školy? To vám zatrhneme, vzkazuje rodičům vláda....
Karolina Brodníčková

Moje nevlastní matku předvolali na výbor KSČ:

"Jestli nepřestanete chodit do kostela, nepočítejte
a s tím, že by se váš syn mohl hlásit na vysokou
školu ! "

"Tak se nebude hlásit, bude dělník, ale bude to poctivý člověk ! ",
řekla a odešla.

Na odvolání jsem se sice dostal na vysokou školu,
ale za ten postoj jsem jí vděčný. Vcelku jsem s tím
nepočítal.

Dneska jsem dělník, právě proto, že jsem odmítl
hrát nepoctivé hry.

Každý nemůžeme mít dobrou obvodní,
dobrého notáře, dobrého nadřízeného nebo ředitele,
dokonce ani dobrou práci.

To jednoduše prakticky NENÍ MOŽNÉ.
Musíme vyjít a pracovat s tím koho a co máme.
Jde to.
Budu se mít hůř, než soused, ale jde to.
A nakonec - kdo ví, schopný a poctivý si vždycky něco najde.

Komu je práce potěšením, tomu je život štěstím,
vzkázala mi kdysi moje učitelka češtiny, jakoby tušila .

Ve škole nejde o to mít nejlepší známky a vědomosti.
Jde o dispozice a schopnosti vycházet s lidmi, s prací, orientovat se,
nebát se a nekrást.

Byly by pravděpodobně vhodné, kdyby studenti, kteří podle sociologů a psychologů trpí environmentální úzkosti, a kteří - nepochybuji o té uprimnosti- chtějí něco změnit, nechodili stávkovat před úřad vlády,

ale šli stávkovat pod okna vlastních rodičů.

Rád se připojím.

..... a ještě krásný příklad měšťáctví našich vědců:

RNDr. Dagmar Hulínská je první dáma lymeske boreliózy u nás. Pracovala ve SZU na Vinohradech. Borelie našla všude,kdy byly, v klustatech, komarech, zvířatech, pankreatu, srdečním svalu. Pracovala pro WHO, pomáhala ostatním a učila je to. Pomohla každému, poskytla mu co mohla ,ale jen co se zavřely dveře, začli ji pomlouvat
Měla v laboratoři laboranta, pana Votypku, a to byl myslivec. Takže měla prozkoumané srny, zajíce i veverky. To neměl nikdo v Evropě.
Protože neměla ty hloupé předsudky, že laborant je něco méně než ona, nechávala pana Votypku mluvit na konferencích.
To se nesmírně dotýkalo těch všech docentů kolem.
Nesmírně je to uráželo, že nějaký myslivec je na programu. Někteří si mně stěžovali, co to je za úroveň.
Říkám tedy jednou ; " Paní doktorko, fakt si myslíte, že je vhodné, aby pan Votýpka vystoupil na konferenci hned po panu docentovi ? "

Jen se zasmála a říká:

" Jen ať taky videj.'

....a samozřejmě nesmíme zapomenout na Bečvu!
Tam už to chování silně připomíná zločin proti ústavě a lidskosti.

Všechny ty příklady, je Jech nepočítaně, drobné i velké, ukazují k jednomu:

tzv. vzdělání není zárukou a předpokladem k ničemu. Často slouží jen k zajištění hezkého koníčku, chloube, pseudoslave a jakési společenské důležitosti.

Dva příklady:
1. Drahé přístroje a složité mikroskopy ze státních peněz, jakož i jejich provoz, jsou pořizovány na zkoumání " užitečnosti" potravinových doplňků, které jsou cpany do lékáren a svými obaly a rétorikou připomínají léky.
Jsou na to vypisovány granty a celé generace farmaceutů, lékařů a přírodovědců jsou na tom živi.

2. Studenti třetího ročníku oboru biologie ochrany přírody naší slavné Přírodovědecké fakulty UK se domnívají, že Přírodní rezervace byly na území hlavního města zřízeny proto, aby pražané měli kus zeleně. Mám to písemně.
To by snad nikdo neřekl ani u maturity.
Podle toho pak vypadá reakce jejich profesorů, jsou- li požádání o vyjádření ke stavu mizející půdy v souvislosti s klimatem.
Vymlouvaji se jeden na druheho

Ant:
Fosseyova, podobně jako Sklodiwska, ukazují kontrast mezi lidským výkonem a blahobytem i částečnou nadbytečnosti dnešních vědců.
Přál bych ti vidět, či všechno se "zkoumá" .

Hmmm Fosseyova smutný príbeh ale silný

..... odbočíme na chvíli k Nataše:

14 dnů po svém útěku poskytla první rozhovor (po 8 letech věznění).... je stále svetloplacha, nejistá v řeči a konstrukcí vět.....
ve sklepní místnosti měla malou televizi - jediné spojení se světem, televize jí tak naučila mnoho, zůstala jí vděčná a pro rákoskou televizi pracuje dodnes...