přes zápražec se škvírou dveří do setnice
dotkly paprsky slunce
na stole nůž brýle
v koutě vyhaslá pec
kdes moucha
se vzala slípky
váhavé nahlédly
vítr si pohrál
záclonou veřejí
v tikotu hodin
zakňučel pes
pár hus kolem brambor a česneku
minul poštovní vůz tiše jak housle
beze strun
slova ztratila trůn
mládí je staré svým kdysi
přítomnou chvíli ožívá
mladičké rysy
návsí ke brodku do hloučku dětí
vede hrát si kamínky kotrmelce
do školy přes kopec k první učitelce
přes lásky padlých ve válce vede tě po poli
k povříslům do práce
do staré hospody k muzice na pivo
prachem je vina těch časů a hlína
krev cukrových homolí zežloutlých klasů
přebolí
rukou ti podanou
z klína
........................................................
.......................................
polabská nížino, krajino řvoucí chřtánem bez pahorků, obrovská šíro, obloho mezopotámská bez hranic ,
zteči násilností, pupeční šňůro zlatá a železná, cukrová homole,
tvrdá vodo vločkující mýdla, tvrdá půdo rodící všechno co zamaneš,
tvrdá stepi a prašná cesto prezidentů, vesnická hospodo chlapů a žen,
žací mlátičko pod krovy červeně střechy, sýpko obilí, špejchare – domove znásilněných děveček a hladových kolčav,
rozoraná mezi ukradených polí, krav a vepřů, zápraží koček psů, slepic .... ty zjizvená zrůdo developerských prachů,
němá, vymřelá, tupá jak brázda bez pluhu a strupy bez rukou - kde je můj domov ?