každý velký příěh je práce ve střižně
".... pan ředitel vám vzkazuje, že vás nepřijme
a nepřeje si, aby jste ho kontaktoval....."
"...... vyřiďte panu řediteli, že mi může... "
Covidové město je liduprázdné.
Na křižovatce blikají osamocené semafory.
Položím plechovku na rantl, zadívám se do oblohy.
Zapálím.
Klid.
Černý cabriolet mercedes.
Zbrzdí na červenou.
Vedle mě.
Hledíme na sebe.
Některé typy pleti jsou extrémně citlivé na ovzduší.
Váhám, jestli nechci svézt.
Zelená.
Výfuk a klid.
Na obloze dvě letadla.
Kolmo k sobě.
Za sebou zanechávají bílou čáru oparu.
Hrozí střetnutí !
Ne.
Je to míjení.
Letí dál.
Nad hlavou kreslí velký bílý kříž.
Viděl ho Konstantin před bitvou u Milvijskéh mostu.
Proboha !
Co mám dělat při takovém znameni ?
Pes !
Velký černý se řítí přes ulici.
Za ním ty.
Nemusím dělat nic.
Matesi neskákej !
Zvedá se vítr.
Lomoz.
Jako zemětřesení.
Po asfaltu se kutálí červená plechovka od Coca Coly.
K nám, zastaví se.
Ahoj zlatíčka.
Jak se máte ?
...................................................
...............................až na magistrát !
na otázku
jestli náhodou nelže
mi opatrně
polehoučku a temtentívně
sdělil
že není povinen odpvídat
něco mezi patiserií
bulanžerií
a postgraduálním kursem asertivity
takovou dostal po hubě
že to bylo na stížnost
......................................................
....................................odvod
v hotelu Le Président
jsem čekal marně
nebyla jste tam
na první straně deníku
zanechal jsem vzkaz
zmínku
odcházím
neuvidím vás
snad jste po té
přišla ke stolu
poprvé kde
seděli jsme
pospolu
bláhoví bez
představ odluky
snad na chvilku
jste vzala deník
do ruky
přečetla si vzkaz
odcházím
neuvidím vás
možná
sama
u stolu
jste zjistila
že za to nemohu