město kotě
divý pes
a tlama
rozezlená domovnice
rána
lahví za hranice
světa
podsvětí
město svoboda je
její odnětí
naléhavé hned
teď háčko
sex
a rvačka
protože je ráno
ovšem
rychle rychle
at´je po všem
do půl páté
město kotě
mourovaté
...................................................
......................................
Klid ve večerním městě
vlhká dálnice
je řeka
světla bliků
těky
kmit a rej
vpravo vlevo
podél řeky
slunce
auta
jasan
pyšný nos mám
podívej
park
a schody
sad
sedíš
prostor plyne
klid je
všechno máš
nic nehrozí
nebo snad ?
....................................................................
................................................
Abendlied
Wolfgang Borchert
(*1921, Hamburk
+1947, Basilej)
Warum, ach sag, warum
geht nun die Sonne fort?
Schlaf ein, mein Kind, und träume sacht,
das kommt wohl von der dunklen Nacht,
da geht die Sonne fort.
Warum, ach sag, warum
wird unsere Stadt so still?
Schlaf ein, mein Kind, und träume sacht,
das kommt wohl von der dunklen Nacht,
weil sie dann schlafen will.
Warum, ach sag, warum
brennt die Laterne so?
Schlaf ein, mein Kind, und träume sacht,
das kommt wohl von der dunklen Nacht,
da brennt sie lichterloh!
Warum, ach sag, warum
gehn manche Hand in Hand?
Schlaf ein, mein Kind, und träume sacht,
das kommt wohl von der dunklen Nacht,
da geht man Hand in Hand.
Warum, ach sag, warum
ist unser Herz so klein?
Schlaf ein, mein Kind, und träume sacht,
das kommt wohl von der dunklen Nacht,
da sind wir ganz allein.
Večerní píseň
Wolfgang Borchert
Proč dnes proč
slunce záhy zapadá ?
Spi dítě sny nech zdát.
Tma noci způsobí to tak,
že slunce brzy zapadá.
A proč jen, řekni, proč
město ztichlo v ráz ?
Spi, dítě sny nech zdát.
Tma noci způsobí to tak
a město usne zas.
Proč jen proč
ta lampa tolik sálá ?
Spi dítě sny nech zdát.
To tma noci způsobí to tak,
aby jako oheň plála.
A proč mi řekni proč
ruka hledá jinou potají ?
Spi dítě sny nech zdát.
Tma noci způsobí to tak
a pak se ruce setkají.
Proč jen ach mi řekni
srdce bijí bez radosti ?
Spi dítě sny nech zdát.
Tma noci způsobí to tak,
jsme sami
ponecháni před úzkostí.