A U T O B U S X37H11
Literatura > Poezie
A U T O B U S X37H11
Když z hvozdu
šálivého průvanu
jsem od chýžení
ránem šla
třpytka kotouče
právě nad krajinou
vláčně
povyšla
Nakročila na krajnici
pak navštívila kluzkou
silnici
a pohlédla
na celou vesnici
"HAF, HAF!"
zaklik a dumnul
si
zvolna tonoucí
poprašek běloucí -
k sobě
posteskl si:
"Co je to za žití?!
Kde ukryly se
tuny soli, písku
a pádů zbytí?!"
Odfrkla si
A tu po lesknoucí
se kluznici
úbytky ledu
klouzaly
nezceleně -
jak roztřepeně
hopsající zajíci
Když z údělu
jsem proklouzla
i řekla jsem si:
"Ach, to je zase
mlsná sázka
jak zimní
sedmikráska -"
Autobus právě
přistával
Nožky měl hranaté
(do marastu
hezky přiťaté)
Netančily si
nocí přec
přes rošádu
pro parádu!
Přitulil se smírně
v tom
budíčku kladů
přesně
téměř
podle
jízdního řádu:
"Už je čas
pro další
míjlivé
klekání
HAF, HAF!"
"Vy a já!" -
pod nátěrem
jsem tvář protáhla
"My jsme dva!"
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 6 bodů
- 4 komentářů
- 2 hodnocení
- 17. prosince 2022, 09:21
- 189 zobrazení
- 0 oblíbené
-
