MUZIKÁL - závěr
Literatura > Vícedílné
M U Z I K Á L
závěr
Vyběhl jsem několik schodů, odplivl si
do papírového kapesníku a roztržitě vrazil
do skleněných dveří, které se málem
zbavily svého průhledu do bohulibé,
městské galerie.
Lidé se po chodnících odevzdaně plísnili.
Někteří s hlavou, plnou kdovíčeho, jiní
pospíchali kdovíjakým, osobitým tempem.
"Už toho mám, až nad hlavu!", zrychlil jsem
krok, až mě málem na přechodu rozdrnclo
popelářské auto.
No, přebíhat na červenou, se jistě vůbec
nemusí komukoliv z občanů lidsky vyplatit.
Podíval jsem se na hodinky: "Snad se nebude,
jako většinou, ztrácet v čase - ".
Posadil jsem se na lavičku a zadíval se na
párek labutí, který se jaksi nečekaně rozhodl
k divokému tanečku.
Začaly zběsile mávat křídly, vztyčovat dlouhé
krky do oblak - a hlasitě, snad se ty zvuky
mohly nazvat i rýcháním, prostě, v žádném
případě to právě nyní nemohlo být, pro tyto
krasavice, obvyklé.
V tom okamžiku okolí ovládlo rázovité zakvílení
sirén.
Ze skel vzdálenějších domů se prudce začalo
blýskat temně modrými a červenými odrazy
světel.
A kuš!
Napadlo mě. Snad nezačalo - ke všemu! -
konečně hořet v mým angažmá?
Dost jsem si dal se vším práci, taky mě to
všechno stálo spoustu času, nocí, chlastu,
zvalchované postele a nakonec i téměř
spravedlivého prokouzlení.
A navíc i dnešní dávky napětí.
Krevní tlak mně zase stoupl o několik barů.
Otočil jsem se, jakobych tušil blížící se
mistrovský penaltový výkop.
Po cestičce běžela - a v tom kvasu si
neustále odstrkávala husté prameny vlasů,
které ji spadaly do tváře - slečna Játonebudu.
"Klimku - tos ještě neviděl! H o ř í!", vykřikla
už z dálky - tak neteatrálně, až mě ten
křečovitý akcent přitlačil zpátky k lavičce.
Posadila se a chvílku ještě vydýchávala ten
úprk.
"Tak co?", pohladil jsem ji po rameni.
Nepatrně se uklidnila.
"Co? Coby? Do sedmi večer donese
do divadla všechny prachy."
"Jak to chce udělat, proboha?! To penese
ty milióny po kapsách?"
Nadechla se a zakroutila hlavou, až jí ty
její vlňáčky zase málem obrousily čelo.
"Taky se ho Rumča hned zeptal. No, prej ho
dovezou i s prachama nějací vlivní kámoši."
Podíval jsem se zpříma zvlášť do jejího
pravýho oka.
"Hm -", pokýval jsem taky hlavou.
Ovšem nic mě, ani náznakem, neupadlo
do čela.
"Jasně, Klimku. Pokud nás všechny vyplatí,
začne generálka přesně v osm hodin.
" - A pokud žádný vyrovnání -? ", nestačil
jsem ani dokončit myšlenku.
"Ne, ne! Je to definitívní! Na tom sme se
všichni dohodli. Jinak končíme, a dá se
věc na policii - ", nadechla se, " a k soudu "
Trhla hlavou: "Vole, bacha!
Do obou pronikl výstražný tón.
Takováto, až záhadná melodie podsvětí.
Z křoví, které houževnatě clonilo slunečním
paprskům, vytancovali dva mohutné, slinami
obalené - snad to byli buldoci - rozvášněné
obludné, černé potvory.
Ach jo.
Kamarádsky se tahali o jakousi, vypadalo to
vcelku jako statná pánevní kost.
Rozběhli se k jezírku a po několika vteřinách
zmizeli ve vzájemném souboji za obzorem.
Uhodila sedmá - a poté i osmá večerní hodina.
V zatemnělých prostorách divadla, na galerii
v prvním patře, se prokroutil nečekaný průvan.
Od pána, který si přál být nejen
divadelním promotérem, se - tak říkajíc -
odtrhla země ze své působnosti.
Už ho nikdo živoucího nikdy nespatřil.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 3.4 bodů
- 2 komentářů
- 1 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 07. prosince 2022, 08:29
- 250 zobrazení
- 0 oblíbené
-
