M U Z I K Á L
třetí část
Divadelní zkušebna byla o přestávce při prvním
dílu zaplněna - jak se říká - k prasknutí.
Mimo dvou řidičů, údržbáře i neustále bdělé
důchodkyně, která se i ve svém důchodovém
věku výpomocně starala o neplánovaně mimořádné
využívání šaten - herci, hudebníci, rekvizitář, technický
tým, osvětlovači a zvukaři - postávali, kde bylo právě
volné místo.
Ti rychlejší si už předem našli laskavější místa k sezení.
Na židlích, dvou lavicích či bytelnému tarapetu pod
ušmudlaným oknem s mlhavým výhledem na zákoutí
řeky.
"Slyším kroky!", zašeptal Pochmelo, který byl v této
zpěvohře poctěn milovníkem. A rozhlédl se kolem
sebe.
Otevřely se dveře.
Konečně!
Ve zkušebně to zašumělo.
"Tak sme tu - chvílku nám to trvalo. Pan producent
měl telefon -", kameně se usmál režisér Klimek.
Zašmátral v kapse, vytasil kapesník a kýchl.
Za jeho zády se objevila klikatá postava s rázným
výrazem šéfa všech šéfů.
Odstrčila rejžu a zastavila se až téměř ve středu
místnosti.
"Přátelé! A - tak říkajíc - kolegové, vím, proč tady
všichni tak vyčkávavě posedáváte...I já jsem z toho
všeho, co se kolem našeho společného díla, doteď
děje a v minulosti i dělo, neměl žádnou radost -",
vyhlédl kamsi nad hlavy pomalovaných tváří - "
ovšem můžu vám teď říct ten radostný - a definitívní
a dokonce i konečný výsledek!"
Producent o krůček couvl:
" Žádný strachy, přátelé! Výplaty pro vás všechny
konečně nejen budou! Ale zbyde i na všechno
ostatní - na údržbu divadla, na přípravu novýho
představení, na nový dřevěný schodiště - a jistě,
díky sponzorům, chci číct - našim taky přátelům -
i na nátěry věšáků v šatnách. Prostě, vážení,
na celkové přilepšení k dalšímu fundusu nás,
přátelé, celému divadlu!"
Zahleděl se z dlaždic místnosti přímo do tváří
svých umělců, které zatím vyčkávavě trpěly,
než se neudrží a - .
Producent si zatím ovšem ve své ódě na rozvoj
divadelnictví nevšiml napětí.
Dramaticky vzletně pokračoval v krasojízdě...
" Přátelé - na svém stole sem právě před chvílí
konečně objevil dokument. Ano! Obrovský papír -
ten, tak dlouho očekávaný peněžní dokument.
A můžu nám všem zaručit, finance, o nichž se jistě
nám všem ani nesnilo!", utřel si vypětím orosení
čelo.
"Ovšem! -", vykřikl Rumer.
Byl to statečný muž, který si ani v těchto zašedlých
okamžicích nesundal z hlavy lesklou, římsky
dobyvačnou helmici: " A kdy konečně dostaneme
zaplaceno za roční zkoušení?!"
"A co naše prachy? Za půjčky na výrobu kostýmů -
za..."
Postupně se přidávaly další hlasy, dokonce až
odkudsi z temných koutů zkušebny, kde ve volných
chvílích utejeně podřimovali mezi šichtami technici.
A pak to začalo být až bodavě útočnější.
Od představitelů hlavních rolí, několika komparsistů -
až po členy technického personálu.
Režisér Klimek se právě v tomto bezútěšném
okamžiku odhodlal k ústupu.
(pokračování)