Jde to Dobré Wow!

M U Z I K Á L - druhá část

Literatura > Vícedílné
 

M U Z I K Á L

                                     druhá část

 

 
Klimek se nervózně otočil na asistenta režie
a pokýval hlavou. Ten chvíli roztěkaně hladil
destičku interkomu kdesi pod stolkem, než
se mu podařilo nahmátnout to správné tlačítku.
Chlapci v kabině, až těsně pod stropem divadla,
si konečně vydechli. 
Šéf osvětlovačů, mistr zvuku i několik právě 
pracovně volných kulisáků, kteří jako čumilové
postávali za zády těchto specialistů, se dali 
konečně do předběžné rutiny profesionální
divadelní činnosti.
 
Světla v sále pod nimi opět pozvolna upadla
do vyčkávavě předepsané temnoty.
Ćtyři kulisáci za šálami po pravé straně
jeviště už pevně přidržovali těžkou konstrukci
imitace historické galéry, aby s ní mohli
jakoby připlout do mírně bouřících vln moře.
Šéf osvětlovačů posunul páčky na platu
ovladače.
 
Dva chlapíci v černých, skvěle střižených
oblecích, kteří se tulili do polstrovaných židlí
galérie pod stropem sálu, si jako na povel 
posunuli obroučky slunečních brýlí až téměř 
na okraj týla. 
 
 
"Já to nebudu! Já to nebudu! Já to nebudu!",
šeptala si dívenka stále dokola - před svým 
"ántré" dramatickým výstupem - nahastrošená 
do stylově laděného polokostýmu z doby asi
před třemi tisíci lety.
Téměř jistě to ovšem byla v představách tvůrčího 
týmu chladnokrevná bojovnice. 
Ano - tak to většinou máme uloženo ve svých
představách.
Ovšem. 
Nedobytná helmice, ocelí propletená vestička,
neuhasínající nitro a navíc i těžkopádné, plátěné
holiny.
 
No, co! Tak nějak si tvůrci i ostatní velín
připomínaly prapodivné dějiny.
 
Ovšem situace v podhoubí muzikálového teátru
se již delší čas chystala vysoptit.
Jako to bublavé magma, které se konečně prodere
nad povrch klouzavého života.
 
Kapelník zlehka zaťukal dřívkem o hranu svého pultu.
Hráči nasadili k jemně výbušné melodii.
Opona se začala zvedat. 
A na scéně pomyslní diváci měli spatřit, co ještě, 
pochopiteně, nemohli - vzhledem k předchozímu
komediálně laděnému ději - ani zdaleka vytušit.
 
Hrdinka se smyslně madechla a bojovně se přiklonila
k vířivé melodii, která zaznívala z orchestřiště:
"Já to nebudu - já to nebudu!"
 
Mistr zvuku připojil do reproduktorů zlověstné burácení
vln, skřehot racků a vzdálené kvílení lodních sirén.
Kulisáci si mohli konečně vychutnat svůj nástup
a tak se dali do kolíbavého posunu na střed jeviště.
Sem a tam, tam a sem, aby žertovně naplnili vizi 
potácejícího se plavidla na vlnách.
 
"Já to nebudu!
Raděj si vezmu pobudu
kterej mě na svých křídlech
pronese lásky sněním
od kuropění
do kuropění."
 
A začala lomit rukama, div si je hereckém nadšení
neoprostila od kloubů.
 
Melodie byla k ději příznačná, text byl, jaký byl.
Dva muži ve výšinách sálu nadále, ve svých temných
oblecích, setrvávali v naprosté tichosti.
 
 
(pokračování)
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 15. listopadu 2022, 09:51
FERRIS, děkuji...
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 09. listopadu 2022, 17:13
3 +
  • Kai Autor
    Kai
  • 3 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 28. října 2022, 10:20
  • 19 zobrazení
  • 0 oblíbené