Jde to Dobré Wow!

M U Z I KÁ L

Literatura > Vícedílné
 
 
M U Z I K Á L
 
 
 
 
Jako dvě právě se budící mumie, nám na uvítání
kdosi naordinoval vznést se až někam nad ulici
k záhadě Orionu? 
Hm - nám ale momentálně stačila - při šumění 
deště - stále odpočívající městská třída. 
Snad se to stejné, a to jistě - jak jsem se pohledem
vpíjel do protilehlých  střešních tašek, které se 
povzbudivě leskly v nánosu spršky - zvládala 
i moje, tak říkajíc, druhá, právě mžourající polovina.
 
Po chvíli tiše zavzlykala.
Jak jinak?
Většinou, když se vzlyká, tak je to v tichosti.
Odvrátil jsem zrak z protilehlé střechy a jemně
položil ruku na její čelo.
Ne, bylo jen mírně orosené ranním potem.
Zvedla se na pravém loktu. Začala zlehka
kašlat. Po chvíli se už málem začala dusit.
Nadzvedl jsem ji, aby se jejímu tělu lépe dýchalo.
Kašel sílil.
Trošku jsem se vyděsil. Začal jsem ji do tváře 
dýchat různé chaotické smysly - ale jistě
i nesmysly.
Už už jsem chtěl vyskočit k telefonu, abych
přivolal pomoc, když rozevřela křečovitě ústa.
"Že to já nebudu?!"
Oddechl jsem si.
"Co nebudeš?", zamžoural jsem se na téměř 
nově omítnutý strop. Na skvěle zapracované
dřevěné výplně.
Slečna se pokusila přetáhnout přikrývku přes
kolena.
"No, co?" 
Souboj s tělem, a snad i přáním bytí, se začal 
vzdalovat.
"Klimku! Nedělej, že spíš!", vykopla, nevím
kterou končetinu, a vyplázla jemně jazýček.
Lehká, letní peřinka, se překulila až ke stěně,
kde na ni nečekalo ovšem nic zvláštního.
Zadíval jsem se na zakropenou střechu
pár metrů přes ulici..
Kapky na ni dopadaly asi tak stejně, jako
nerytmicky se probouzející myšlenky po 
včerejším lehkém prudériu v baru. 
Pak veselá oáza v taxíku, rozházené láhve
mizejících bublinek do tichých nočních
hlubin vesmíru. 
Pobryndané potápky, potrhaná sukýnka 
a vznešený pád do zaslouženého ticha.
No, to je průser! 
A odpoledne má být generálka na premiéru.
 
V divadle, zatím v klidu - no, v klidu? - 
zatím rašilo napínavé kličkování techniky, 
osvětlovačů, zvukařů, garderobiérek - 
nebo, dokonce i v přilehlé osvěžovně, 
všech možných tří asistentů, kteří
se poměrně hlučně připravovali na svoje
úderně čiré  poznámky k ději, k financím 
i ke konečnému odsunutí stolku, z něhož 
měl premiér děje pozvednout číši s jedem.
 
 
Ti dva prošoustli kolem vrátného, který
podřimoval nad jakýmsi umaštěným papírem,
jako - v tomto zatuchlém prostředí - svěží
průvan.
Donesl je zatemnělými chodbami divadla
až na galerii v prvním patře.
Právě se schylovalo k přestávce.  
 
      (pokračování)  
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 15. listopadu 2022, 09:53
FERRIS a Emi,
děkuji za ohodnocení.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 09. listopadu 2022, 17:12
3 +
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 17. října 2022, 16:15
3 .
.
.
  • Kai Autor
    Kai
  • 6 bodů
  • 3 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 17. října 2022, 09:55
  • 29 zobrazení
  • 0 oblíbené