Jde to Dobré Wow!

šabat

Literatura > Poezie
nehodlám leštit nábytek
popocházím 
v pantoflích
 
nejedu na dovolenou
nikam
 
Nova Cinema ani HBO
neběží
nemají kudy
 
nehledám práci
ve skvělém kolektivu
s možností kariérního růstu
 
nevařím zdravě
neznám
potřebné ingredience
 
ještě wobenzym nemám
 
jen kávu s medem
 
ztrácím přehled o slevách
 
venku
před domem
v trávě se hrabe kavka
druhá poskakuje 
po asfaltovém chodníku
 
ted´ ji dohnala
a poskakují obě
 
půvabné
 
mezerou mezi horními zuby
na ně zapískám
bůhví co si myslí
 
nevím
jestli je to tak dobře
nikde jsem to neověřoval
 
ale
myslím
že je 
 
 
 
 
U ZUBNÍ STOMATOLOŽKY
 
Zdeňku sedni si, trochu to sklopím, snímek si viděl.. abych se nemusela tolik natahovat, víš, já bych myslela, že ti vezmu i ten vedle, tam je chycená pulpa, hele, a náš Alan teď zase přišel, že by chtěl skateboard, no, já nevím, jak ty se na to díváš, na tyhle skateboardy, Zdeňku máš to hrozný, vikle se ti to přes rok a nepřijdeš pak ti musím vzít dva , víš, to sem mu zaplatila loni tenis, no jestli tam byl všehovšudy pětkrát, raketa je na skříni a teď skateboard, máš tam kámen, dyť sem ti říkala ten kartáček tvarovanej jak si máš koupit, stejně to vytrhnu, taky si vem, u tý rampy, co se tam schází za lidi, ten koenzym je dobrej na ty dásně, kupuješ to ?, pastu sem ti taky dala vzorek, tak se tomu věnuj, víš, na tu rampu bych ho teď stejně nepustila, a vem si ty úrazy, vopíchnu to, Marto mesokain, ale necukej, to taky musej bejt nákoleníky k tomu a náloketníky, to už neřek, cejtíš něco ? ty děcka si ve škole vo tom povídaj no a von to někdo má a ostatní to musej pak mit taky, jenže to takhle taky nejde, cejtíš něco ? Zdeňk to neni možný, nemužeš nic cejtit, taky to něco stojí, koupili sme akvarium, to taky stálo, víš, Marto kleště, chodí do kroužku, tam aspoň chodí, no a – necukej – a teď skateboard, neboj, to sou dva hmaty , taky by se moh víc učit, hrozila mu chvíli trojka – a je to : Ježiš Zdeňku, mě tam zustaly tři v kleštích – nevadí viď, víš, von náš Alan.... 
 
 
 
 
 
 
 
ergastulum
 
 
v mlze
bodají lokte
a tuhnou záda
 
zpocená ramena
chladem
studí do hrudi
 
keloidní jizvy
......tepou
vzdutý kanál
nepobral
déštˇ
 
chce vykrvácet
................ nemůže
 
fraktury
hojené samy sebou
stará tuberkuloza 
 
otisky bitev
bez odborných sanací
krajino války 
pustošená lidmi
 
mám tě
jsi vítězství
nad nimi
 
remíza s přírodou
.... 
 
 
 
brána do trávy 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Ttragelaf
kvalita komentáře: 0 Ttragelaf 28. srpna 2022, 10:00
Ant:

ANO

DÍK
Ant
kvalita komentáře: 0 Ant 28. srpna 2022, 07:39
3
Ttragelaf
kvalita komentáře: 0 Ttragelaf 27. srpna 2022, 19:41
JE MI LÍTO

Líto, je mi líto
vidět svět jenom z povzdálí.
Líto, je mi líto
nebýt bleskem, který zapálí.
To je, co mě trápí.

Líto, je mi líto,
zní to jak píseň znavená.
Líto, je mi líto
nebýt loukou, co se zelená.


..... všechny lyrické texty Hany Zagorové,
které napsala, byly její performativní promluvou

... PERMORMATIVNÍ JE TEXT A HUDBA
JIŘÍHO BŘEZÍKA, KTERÝ VZALA ZA SVÉ,
PROTOŽE SAMA BYLA TAKOVÉ SLUNCE

Je naprosto nezbytné,
aby nebe bylo blankytné,
hvězda, aby plála,
člověk vyšel z mála,
hlas zněl jako hlas má.

Je naprosto žádoucí,
láska aby hřála za nocí.
To je naprosto důležité,
abych byla šťastná.
Ttragelaf
kvalita komentáře: 0 Ttragelaf 27. srpna 2022, 08:59
PERFORMATIV A KONSTATIV

Konstativ je konstatování autora,
jehož sám bezprostředně není účasten.
Můžeme se přít o jeho pravdivost.

Performativ koná to, o čem mluví.

VÍTĚZSLAV NEZVAL - ZPĚV MÍRU
konstativ
Aby tvé dítě nebledlo
při pohledu na velké ptáky
a netřáslo se před vojáky,
kdykoliv něco provedlo,
zpívám zpěv míru.

Aby se blankyt oblohy
neměnil v padák zákeřníka,
oblohy, blankytné jak štika
a strašlivé jak beznohý,
zpívám zpěv míru.

Aby se Paříž, Praha,Řím
vichrem, jenž od Bikini věje,
neproměnily na Pompeje
a New York nevzlít k pohořím,
zpívám zpěv míru.

Aby se obraz na stěně,
na kterou jej sám Rembrandt
přibil, neutrhl a nezalíbil
peklu jak vražda na ženě,
zpívám zpěv míru.

Aby se žlutá housátka
vybatolila na nádvoří,
kde děti, stařenky a choří
se sluní jako lehátka
,zpívám zpěv míru.

Aby se český zahradník,
jenž sází stromky na Polabí,
rozhlédl k zvonicím a aby
poslouchal, šťasten, ptačí křik,
zpívám zpěv míru.

Vítězslav Nezval napsal konstativ,
za sebe hluboce nepravivý.
Snad promine.



NAZIM HIKMED - DOPIS ŽENĚ
performativ

Bursa – věznice – 1933

má jediná
píšeš jak Ti buší srdce
spánky svírá pěst
dál to nedáš
až mě pověsí

napíšu odpovím
že
Ty budeš žít

zahoří vzpomínka
její dým se ponese
jak obláčky co chytil vítr

rudovlásko budeš žít !
v našem věku se zármutek
nosí maximálně rok


obrazu smrti na provaze
jak se kýve sem tam
mé oči nerozumí
no a co

až prašivý pes
černý pavouk
chlupatou rukou
otočí provaz kolem Nazimova krku

buď jistá

uvidí všechno v letmém střetu pohledů
- strach ne !

v pošmourném jitru rána
pozdravím přátele
Tebe pozdravím

s díky za váš hořký song

má ženo !
božsky srdečná má zlatá líce
oči přesladké, má lásko

proč jsem Ti jen psal o té oprátce !

ještě sotva začal proces !
ještě neodsekli květ tuřínu


zapomeň na to
a
nemysli

pokud vyjdeš s penězi
kup mi flanelové prádlo
- jeden pár

a jistě víš
jako žena vězně

že vše má svou světlou stránku

translated from turkish by Jean Carpenter Efe
„Karima Mektup“, Nazim Hikmet Siirleri III (1987).
Ankara: Bilgi Yayinevi, pp 67-68.
tranlated from english by ttragelaf

Ttragelaf
kvalita komentáře: 0 Ttragelaf 26. srpna 2022, 14:16
KRYSU ZA UCHO

Prosím tě mlč. Udělej ze sebe blbce.
Říkej si: Potřebuju uhle práci.
Hrozně potřebuju tuhle práci.
To mi říkávala Jessica.
Jessica měla dvě děti a muže ve výkonu trestu.
Nemohu napsat její jméno.
Naučila se vše vyřešit nějakou pomlkou.
Nechala to vyšumět, všechno příkoří,
zlodějinu, kramaření, lotroviny nadřízených
i kolegů.
Chápal jsem to a Jessicu do ničeho netahal.
Nebyla to, konec konců, ona, kdo kazil svět svým
egem. Byla skromná, milí a skutečně potřebovala
tuhle práci.

Kdo z nás skutečně nepotřebuje práci ?
Ukažte mi ho !

Ale kdo má riskovat postavení i slušný život.
Co je to slušný život ?

Vždycky jsem šel do toho a vždycky se našel jeden
nebo dva ze dvou set, co šli se mnou.
To už stojí za to.

Proto nemůže autor poezie psát stejně
jako píší redakční týmy a novináři.
Noviny se musí prodávat.
To je logické.

Musí se okořenit psychologem, neurovědou,
lékařem, psychiatrem... něco, s čím si lze hrát a co se
tváří jako nosné.

Za první republiky byl populární prášek z mumie.
Dneska je populární Blesk a Radkin Honzák.
Všichni žijeme v blázinci, utečte před psychopaty,
jak přežít hospitalizaci..... nevím, možná je to nosné
Nikomu to neberu.

Je to opravdu NOSNÉ ?

Není.

Autor poezie nebude psát hezké texty.
Protože nikdo jiný takové nenapíše.

A už vůbec nemůže žít tak hezký život, aby psal pravdu.
Atˇ děláte co děláte, nejde to.
Je to až fascinující !

Nic za to nebude.
Jen bída, zavřené dveře, závist, nenávist, zabedněnost, blbost,
nadutost...... které vás bytostně nesnesou.

To si třeba pověste krysu za ucho - budou vám ji závidět.
Ne krysu !
Drzost.
Ttragelaf
kvalita komentáře: 0 Ttragelaf 25. srpna 2022, 10:01
……..a pošetilost mocných neznala mezí:

ABYSTE TO MOHLA PÁČIT

jmenuji se Jaroslava
nová supervizorka
hraji na flétnu
s dcerami chodím na plesy
mám psychologii
dělám koučing
a spoustu aktivit

tak
budu vám říkat jménem a Vy
protože oslovování příjmením
je neosobní
a nedělá dobrou atmosféru

chci vědět od každého
popořadě
jméno
s kým žijete
zájmy


jestli jste nebyli zvyklí
na aktivní supervize
tak teď to bude jinak

tak
třeba Zdeňku Vy
jak dlouho pracujete
co sem přinášíte
no ano !
vy
kdo jiný
a neříkejte mi
že na méééééééé
su per vizi
spíte !

co mi to dáváte ?

KLEŠTĚ

  • Ttragelaf Autor
    Ttragelaf
  • 3 bodů
  • 6 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 24. srpna 2022, 18:45
  • 147 zobrazení
  • 0 oblíbené