zimní ráno nad vltavou
u Střeleckého ostrova, kolem sedmé, to je největší zima, přes noc vyprchá teplo
klepete se najednou... otevřou zdymadla, přídí se rozrazí hladina
bílé plavidlo, můstek, kapitánka v uniformě s čepicí, paluba je kolonáda
orchestr, dva páry tančí, jiní si povídají, objímají
nikdo nezvrací, nevolá, všechno je jiné
pane bože, to jsou svatá nebesa
zdrávas´
lodí bílou oděná
necht´ slávou zní
tvá ozvěna
lidé kynou, loď přirazí, že ať vstoupím....
ale né, to, svatá nebesa, to já né
ale hezkej chlap cení zuby, což se mi líbí, tak jo
plujeme , nikdo nás nevidí, přitom jsme tak zvláštní
a chlap povídá: eště se necejtíš, vid´, to nic, v Bráníku můžeš vystoupit
mně se tak ulevilo, že nemusím bejt ještě vzornej
že v Bráníku můžu vystoupit .... a:
říkám si, nemělo by se vědět, že jsou svatá nebesa ?
to je přece veliká věc !
jdu za kapitánkou, prosím
nemohla by svatá nebesa trochu šplouchnout na břeh
aby si lidé všimli – ale ne moc, ať není průser na magistrátě
svatá nebesa šplouchla na břeh, lobbistovi ohodila předni sklo
ve vile to vlétlo do sklepa docentovi z Motola
zasloužilé důchodkyni ušpinilo kozačky
navíc voda namočila hudební nástroje řediteli zahradní firmy
byl z toho průser na magistrátě
začalo se pátrat, kdo to udělal
docent chtěl náhradu za sklep, paní za kozačky – všichni chtěli náhradu
bylo to na paragraf
to se nemělo stát, policie totiž zjistila, že:
docent má soukromý vedlejšák na magnetismus a okrádá pojišťovnu
důchodkyně škraloup s STB
lobbista lže a zahradník dává do prstě střepy aby měla větší objem
vyšetřovala to kriminálka i protikorupční, psaly se posudky a tiskly noviny
odborníci dospěli k závěru, že to musela být nějaká svatá nebesa
na předporadě hlavního líčení se soudce podíval na posudky, nechtěl věřit očím
svatá nebesa v testech na právnické fakultě nejsou
a vykřikl nahlas: svatá nebesa !
to bylo slyšet v soudním dvoře
slyšel to nějaký právník a bývalý komunista
doneslo se to na magistrát
začalo se pátrat, kdo to řekl, vyšetřovala to komise, psaly se posudky..................
bytí jsoucen
I.
mě sežer !
obskurní kamerou
papír se stříbrem
- se načeká
pan Luis Jacques Daguerre
přátelé
chce fotit člověka !
stříbro
reaguje se světlem
a
obraz z venčí
bývá předmětem
zas čím tenčí paprsek
je ostřejší tím linie
čas to chce - se nehýbat
tím to je
pak stříbro jódem
nechme projít
vznikne jodid
stříbrný
světla zář
rtut´ se solí
pak skvrny
změní v postavu
či cokoli
co vystavíme na odiv
- stříbro původní
se nazve negativ
II.
o kom o čem hovoří se
říká ablativ
však pozor na ten pád !
zrada je když zedník
vstoupí do zahrad
též ablativ je: v zahradách
místo fotek máme videa
do dáli když mizí postava a její dotek
vzniká idea té postavy i vzor
jsi rmoucen - ba co víc
míň než negativ je bytí jsoucen
těžké nic jež doléhá
k smrti vyleká
pozor
Luis Jacques Daguerre
fotí člověka !
víra a zjevení
co to je zas ?
v nás a mimo
víra kvas je zjevení
je
pivo
které se nedá pít
(zejména)
je víra zabiju tě
zjevení že přežiješ
a budeš žít a pít mi krev
což znamená
chci mít tě
víra chůze Blondina
přes Niagarské vodopády
zjevení on po provaze
přišel z druhé strany
a je tady
Komenského víra
v ratolest a vládu věcí
která podlé studnic roste
zjevení je Marta zpívá
- prosté
je víra v hrnec polévky
co v neděli se nese
při vší snaze
že se nepřevrhne
zjevení jsou
střepy na podlaze
je to prosté
bez víry
že
není zjevení
(proč se zjevuješ
kde nemáš ?)
jedno bez druhého
není...
.... a jestli si mysliš
jestli si mysliš
že prskám ?
......................---- prskám !
a jestli si mysliš
že zadrhávám ?
.......................---- zadrhávám !
a jestli si mysliš
že su cholerik ?
.......................---- su cholerik !
a jestli si mysliš
že to je negativni vlastnost ?
.............................................neni !