Jde to Dobré Wow!

JAK PROSTÉ

Literatura > Vícedílné
 
 
JAK PROSTÉ
    (závěr)
 
 
 
"Tak ses pěkně zbavil Mášky, co!?",
zaútočil na spoluhráče Blb.
"Neříkej ji Máška, prosím. Byla to přece
jen moje žena."
"Dýňo - a jakpaks ji taky, ty chovateli, říkal!?"
" Kopretinka, vole."
"Dobrý. Nebo Olovnatý pometlo, že?"
 
Komár odhlédl od přeplněného popelníku,
který rozprašoval nikotinovou vůni kolem.
"Neser mě! Prostě se vášnivě utopila 
ve vaně -"
 
Místností se z lehkého pobrukování
nakonec, čím dál víc, rodila srozumitelnější
slůvka - ba, ke konci, téměř zřetelné rýmy.  
Blb si začal dokonce poněkud zvesela
do rytmu podupávat bosýma nohama 
o zakrvavenou část podlahy.
 
   " ...a tak si trůní kdesi pod zemí
        ti potopenci v halení
        do plédů s vůní od tlení
        Tak jsou do z bahna plísní 
        vytrvale vtělení..."
 
Neudržel se, vyskočil od stolu a začal
se propadat téměř do zběsilého tanečku.
Komár ještě jednou pohlédl na karty. 
S poněkud jízlivým úšklebkem je rubem 
dolů opatrně odložil.
Bylo mu jasné, že musí být opět jasným  
vítězem. A k tomu ten balík!
A k tomu dům v New Yorku, na Bahamách -
konečně doplatím za tryskáč a taky vilu 
na Floridě!
Ještě, že se ovládal, jinak by začal tančit
společně s tím debilním Blbem.
 
 
Roztopený krb v rohu místnosti náhle
přestal vydávat příjemně hřejivé teplo.
Oheň sice stále plápolal, ale plameny
vyprskly do prostoru náraz úporného
chladu.
Jako otevřený mrazák.
 
Světla se syčením zamrkala - a hle, 
udeřila naprostá tma.
Ozval se jakýsi zkostnatělý šramot, 
po chvilce se postupně proměňoval 
na poznatelné rány od převracejících se 
židlí, padajících rámů kolem nepochybně
vzácných uměleckých malůvek, chřastot
tříštěných sklenic - a stejně náhle tento
závan zkázy ustal. 
Jako, když kouzelným proutkem mávne!
Do černa prodýchaná tma se zlehka měnila
od tmavomodré až zpátky do ničeho.
 
Někdo brutálně zamlátil na dveře.
"Co to bylo!?", ohlédl se vyděšeně Komár.
"Co by? Barman - nebo naše dogy", 
vykoktal s téměř promrzlým úšklebem Blb
 a začal si třít oba palce o oba ukazováčky. 
Bušení zesílilo. A podivnost s ohněm jim
ještě nestačila pořádně doklepnout.
Oba hráči se začali třást.
Bum a bum - a dokonce i prásk 
a prásk! A stále postupně narůstající
krutná zima všude kolem!
 
Blb, kterému vznešeně přezdívali, od jeho
pravého příjmení Blboo, odtrhl pohled od 
svých svádivě pomrkávajících karet.
Otočil hlavu a zařval: "Tak, kurva, vstupte!",
zvedl zrak ke dveřím. 
Tradičně vztekle si odplivl mezi snad 
kilogramy na zemi se povalujících jehliček.  
Či pod botami návštěvníků, které drásaly  
častými tanečky zakulaceniny injekčních 
stříkaček.
Na předlouhý okamžik dopadlo mrazivě
tíživé ticho.
 
"A mám to!", chvějivě otočil Komár karetní  
list a zaťukal ledovou pěstičkou povzbudivě 
do stolu.
Blb už na nic nemohl prostě dál čekat.
Bylo mu delší chvíli jasné, že hromádka
zlata, brilianty, finanční úpisy a nadýchané
hromádky peněžních částek, ve všech 
srozumitelných měnách, jsou pro něj
ztraceny.
Musel prostě naléhavě a jednoduše 
zakročit a prkeně vyskočit.
 
Prudce se odrazil z křesla a s plnou
dávkou ryzí nenávisti dopadl na zem.
V dramatickém záchvatu kolem sebe 
toporně máchal zimou odkrvenýma 
nohama a téměř pokroucenýma rukama, 
až se doplazil k odhozené pistoli . 
Konečně na ni dosáhl. 
Odhrábl ji od zakrvácené podlahy
a s vypětím sil se několikrát na zemi
převalil. 
A začal křečovitě mačkat spoušť. 
Střílel, pálil - dokud mu síly stačily.
Vystřílel téměř celý zásobník. 
 
V zadýmení vyluzoval z hrdla chřastivé 
skřeky. Vypadalo to, jako že na něj 
dopadá nějaký prachobyčejný záchvat 
Woo-doo.
Nakonec se chytil za hrdlo - a mačkal, 
a škrtil.
Po chvíli se už nemohl pořádně
nadechnout.
Červenal, brunátněl, popelavěl -
až ve finále zprůhledněl do totálního
zelenobílého nadělení. 
 
Z centra této nicoty začaly pozvolna prosvítat 
šmahovité obrazce, které se unyle prokrucovaly 
až k podařenějším výtvorům z říše lidí. 
Prostě, jako ve zpomaleném, dávno odloženém,
skvrnitě zahnědlém, historickém filmu.
V tomto neuvěřitelně rozevlátém tanečním reji 
se postavy mátožně klátily a – snad se těmto 
hromadným pózám dalo říkat i jakési nevšední 
umělecké vidiny - dýchaly kolem sebe  pachy 
z podhoubí právě rašících hub.
 
 " ...a tak si trůní kdesi nitrem bytí 
        ti potopenci v halení
        někteří do plédů s vůní od tlení
        Tak jsou od smrti sytí 
        a lásky plni nadšení..."
 
 
Obláčky se na okamžik připoutaly
ke stěnám, stropu i k zemi.
Ten první z nich - překrásná žena
se zelenými vlasy, bronzově opálená,
neustále prokvetlá od koupelnové pěny - 
něžně poklekl k přicházející vláčnosti 
Komára.
Mlžné bytosti ve sklepě se zakupily do 
jakési, blíž nepopsatelné stěny vlajícího
sedmiúhelníku.
Kopretinka povzbudivě stiskla ruku
svého vdovce: 
" No vidíš, a zase budeme spolu -"
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 21. června 2022, 09:08
  • 49 zobrazení
  • 0 oblíbené