JAK PROSTÉ

Literatura > Vícedílné

JAK PROSTÉ

(závěr)

"Tak ses pěkně zbavil Mášky, co!?",

zaútočil na spoluhráče Blb.

"Neříkej ji Máška, prosím. Byla to přece

jen moje žena."

"Dýňo - a jakpaks ji taky, ty chovateli, říkal!?"

" Kopretinka, vole."

"Dobrý. Nebo Olovnatý pometlo, že?"

Komár odhlédl od přeplněného popelníku,

který rozprašoval nikotinovou vůni kolem.

"Neser mě! Prostě se vášnivě utopila

ve vaně -"

Místností se z lehkého pobrukování

nakonec, čím dál víc, rodila srozumitelnější

slůvka - ba, ke konci, téměř zřetelné rýmy.

Blb si začal dokonce poněkud zvesela

do rytmu podupávat bosýma nohama

o zakrvavenou část podlahy.

" ...a tak si trůní kdesi pod zemí

ti potopenci v halení

do plédů s vůní od tlení

Tak jsou do z bahna plísní

vytrvale vtělení..."

Neudržel se, vyskočil od stolu a začal

se propadat téměř do zběsilého tanečku.

Komár ještě jednou pohlédl na karty.

S poněkud jízlivým úšklebkem je rubem

dolů opatrně odložil.

Bylo mu jasné, že musí být opět jasným

vítězem. A k tomu ten balík!

A k tomu dům v New Yorku, na Bahamách -

konečně doplatím za tryskáč a taky vilu

na Floridě!

Ještě, že se ovládal, jinak by začal tančit

společně s tím debilním Blbem.

Roztopený krb v rohu místnosti náhle

přestal vydávat příjemně hřejivé teplo.

Oheň sice stále plápolal, ale plameny

vyprskly do prostoru náraz úporného

chladu.

Jako otevřený mrazák.

Světla se syčením zamrkala - a hle,

udeřila naprostá tma.

Ozval se jakýsi zkostnatělý šramot,

po chvilce se postupně proměňoval

na poznatelné rány od převracejících se

židlí, padajících rámů kolem nepochybně

vzácných uměleckých malůvek, chřastot

tříštěných sklenic - a stejně náhle tento

závan zkázy ustal.

Jako, když kouzelným proutkem mávne!

Do černa prodýchaná tma se zlehka měnila

od tmavomodré až zpátky do ničeho.

Někdo brutálně zamlátil na dveře.

"Co to bylo!?", ohlédl se vyděšeně Komár.

"Co by? Barman - nebo naše dogy",

vykoktal s téměř promrzlým úšklebem Blb

a začal si třít oba palce o oba ukazováčky.

Bušení zesílilo. A podivnost s ohněm jim

ještě nestačila pořádně doklepnout.

Oba hráči se začali třást.

Bum a bum - a dokonce i prásk

a prásk! A stále postupně narůstající

krutná zima všude kolem!

Blb, kterému vznešeně přezdívali, od jeho

pravého příjmení Blboo, odtrhl pohled od

svých svádivě pomrkávajících karet.

Otočil hlavu a zařval: "Tak, kurva, vstupte!",

zvedl zrak ke dveřím.

Tradičně vztekle si odplivl mezi snad

kilogramy na zemi se povalujících jehliček.

Či pod botami návštěvníků, které drásaly

častými tanečky zakulaceniny injekčních

stříkaček.

Na předlouhý okamžik dopadlo mrazivě

tíživé ticho.

"A mám to!", chvějivě otočil Komár karetní

list a zaťukal ledovou pěstičkou povzbudivě

do stolu.

Blb už na nic nemohl prostě dál čekat.

Bylo mu delší chvíli jasné, že hromádka

zlata, brilianty, finanční úpisy a nadýchané

hromádky peněžních částek, ve všech

srozumitelných měnách, jsou pro něj

ztraceny.

Musel prostě naléhavě a jednoduše

zakročit a prkeně vyskočit.

Prudce se odrazil z křesla a s plnou

dávkou ryzí nenávisti dopadl na zem.

V dramatickém záchvatu kolem sebe

toporně máchal zimou odkrvenýma

nohama a téměř pokroucenýma rukama,

až se doplazil k odhozené pistoli .

Konečně na ni dosáhl.

Odhrábl ji od zakrvácené podlahy

a s vypětím sil se několikrát na zemi

převalil.

A začal křečovitě mačkat spoušť.

Střílel, pálil - dokud mu síly stačily.

Vystřílel téměř celý zásobník.

V zadýmení vyluzoval z hrdla chřastivé

skřeky. Vypadalo to, jako že na něj

dopadá nějaký prachobyčejný záchvat

Woo-doo.

Nakonec se chytil za hrdlo - a mačkal,

a škrtil.

Po chvíli se už nemohl pořádně

nadechnout.

Červenal, brunátněl, popelavěl -

až ve finále zprůhledněl do totálního

zelenobílého nadělení.

Z centra této nicoty začaly pozvolna prosvítat

šmahovité obrazce, které se unyle prokrucovaly

až k podařenějším výtvorům z říše lidí.

Prostě, jako ve zpomaleném, dávno odloženém,

skvrnitě zahnědlém, historickém filmu.

V tomto neuvěřitelně rozevlátém tanečním reji

se postavy mátožně klátily a – snad se těmto

hromadným pózám dalo říkat i jakési nevšední

umělecké vidiny - dýchaly kolem sebe pachy

z podhoubí právě rašících hub.

" ...a tak si trůní kdesi nitrem bytí

ti potopenci v halení

někteří do plédů s vůní od tlení

Tak jsou od smrti sytí

a lásky plni nadšení..."

Obláčky se na okamžik připoutaly

ke stěnám, stropu i k zemi.

Ten první z nich - překrásná žena

se zelenými vlasy, bronzově opálená,

neustále prokvetlá od koupelnové pěny -

něžně poklekl k přicházející vláčnosti

Komára.

Mlžné bytosti ve sklepě se zakupily do

jakési, blíž nepopsatelné stěny vlajícího

sedmiúhelníku.

Kopretinka povzbudivě stiskla ruku

svého vdovce:

" No vidíš, a zase budeme spolu -"