JAK PROSTÉ

Literatura > Vícedílné

JAK PROSTÉ

Zcela očekávaně nastal ten čas,

kdy se jedna vrána opět přiklonila

ke své kolegyni.

Že by to měly pravidelně v plánu?

Několik lístečků na větvi za nimi

se v záchvatu prudšího ranního

vánku - zachvěly.

"Co na to zase říkáš?"

Patrně nic - pro povědomí lidstva

zásadního - obě, na tento šelest,

otočily leskle černými hlavami.

Ohlédly se do zdánlivého prázdna

nad bytím zalesněných strání.

"Přestaň čumět na tu utrápenou bednu!

A hraj!", zadužil hráčského nepřítele

netrpělivě excelent.

"Blbe, křížový flash je víc, než

tvoje posmrkaný papíráky!", propleskl

a otočil list ve své ruce.

"No a co!?"

"No a co? Dostanu dvacet živých,

maškube!"

"Hovno, bráško!", Blbovi nezbylo

nic lepšího, než vystřelit.

A to kvůli tak směšné částce?

Možná to nebylo jen tím...

Žena tohoto dominanta, ve svých

oblíbených kastanětových džínách,

mezitím vykrmovala, jako obvykle -

i jako jakási podařeně skrytá mluvčí

všech krmitelů snad v celé galaksii,

na domácím, nádherném, automobilovými

troskami vyzdobenén parku, vzrůstající

plameňáčky..

Rozhazovala semena kukuřice, čerstvé

hlíny a rýže, zbytky od včerejší večeře,

slupky brambor z minulé sklizně i ze

včerejší přípravy domácí hostiny.

Ale také, po dvou hodinách této

vyčerpávající dřiny, i rázné povely

dvaceti podřízeným, nakonec i svého Blba,

který na ni odevzdaně zíral z mobilního ¨

monitoru od svého stolce v kanceláři.

Kanceláři?

Byla to velbloudí srstí zkušebně vykládaná

místnost objektu na výzkum - nedivme se,

kryptomystroidních kumul.

A zase se nemusíme vůbec podivovat -

tento název byl jen jako takový, pro

ostatní obyčejný, nevšedně se tvářící

název čehosi, co těm oddaným jistě

zjednodušilo další odčerpávání jejich

poctivých vznešeností.

Prostě - život šel.

A - co by mohly dokázat nakonec

i tajemné kryptomystroidní kumuly!?

Hra je ovšem hra!

A to se týká i sázky na výhru.

A to i v suterénní herně - bunkříku

neobyčejné, předměstské hospůdky.

Jistě, i v těchto zaběhnutých podmínkách,

je ztráta nicotného výdělku - který může být

také například jen jakýmsi úvazkem k něčemu

daleko většímu - nebyla jen tím, co mohlo

podepřít hnětající vztek.

A tak už vyčkávavě Blb nějakou dobu

křečovitě dlachnil pod stolem svůj archivní

ocelový Mauser, s jehož pomocí se odhodlal

ukončit nevěrné odklony své neposedné ženy.

Ano?! Neposedné!

Vždyť, jak je to věčné, co se mu neposadila

na klín, co si k němu nepřisedla na lůžko,

co se neposadila ke starteru jejich automobilu,

když chřadl v ústavu se záhadně záludnými

boláky na celém těle.

A tento výčet nebyl zdaleka celý!

Čas pomsty ovšem nesmlouvavě dozrával.

Cítil, jak mu cosi začíná rosit přes spodní

okraje očí.

Vůně střelného prachu postupně mizela

v průvanu.

Stále plakal, slzy mu odkapávaly, zuby

o sebe houževnatě třely, jako snad jakási

lodice o záludné mrazivé kry.

"Nech to být!", vyštěkl Komár, "eště sme

tady dva -", a mohutně si odplivl.

Blb si toporně utřel papírovým kapesníčkem

zamokvané tváře.

"Dva?", zdvihl zakalený zrak na muže

v čele stolu.

Opět třeskla komorou rána, která se ještě

chvíli skaběji a slaběji, odrážela od stěn

smradlavého koutku, skrytého za

obrovským mrazícím boxem.

"Ano, brácho. Dva."

Spoluhráč Masoň mezitím mžikal kamsi

do zaplísněného stropu.

Ale byla to patrně jen posmrtná křeč.

Komár a Blb si pohlédli do očí.

"Máš pravdu - eště by žvanil -", vykoktal

uplakanec, stále v duševní poloprázdnotě.

Jeho pohled olizoval karty ve své chvějící

se ruce.

Narovnal se a z třesoucích rukou mu

vypadlo několik novotou se lesknoucích

listů.

Vlastně jen dvě karty, které chtěl před

minutou doplnit.

Pokud by šťastně dokoupil, mohl mít

nakonec v ruce snad i srdcový poker.

Blboun si odkousl zbytek nehtu na palci

nohy.

Čtyřikrát si, na svém zlatem vykládaném,

veteránském křesílku, poposedl, až tóny

podmanivě vzdálené, pulsující hudby, jež

se svůdně proplétala bunkrem, se šumivě

odklonila - snad až do vrcholného stupně

naprosto tiché tajuplnosti.

Jeho tvář si od napětí oddechla syčivým

nádechem.

Vyplivl rozžvýkané slupky ječmene

a s rozmachem odhodil Mausera

za svá záda.

(pokračování)