Jde to Dobré Wow!

Gülsüm Cengiz

Literatura > Poezie

PAR AVION

Gülsüm Cengiz

 

 

dlužím vám

 

milí

 

známí

 

a

 

milí neznámí

 

 

 

 

 

hodně

 

 

 

milenci dlužím horoucné večery

 

mámě probdělé noci

 

tátovi tvrdou práci

 

sestře obětavost

 

přátelům dlužím

 

 

 

dlužím moudrým

 

učili mě žít

 

mít ráda

 

 

 

zesnulým pod cypřiši

 

nenaplněná přání

 

 

 

dívce v rozkvětu

 

rozdrcené kamionem

 

při žních

 

 

 

lamačům uhlí

 

krátký život

 

 

 

a

 

dětem

 

mrtvým hlady

 

 

 

 

 

takovéhle dluhy

 

 

 

se nedají měřit

 

 

 

prostě to píšu

 

... písmenka padají

 

černé kapky děště

 

... kap

 

. kap

 

na bílý papír

 

 

 

smuteční oznámení

 

par avion

 

 

 

 

 

 

 

Miletus

 

do redakce došlo 30.10.2019

 

z turečtiny: Haldun Sonkaynar

 

@ttragelaf

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I Will Pay My Debt With My Poem

 

Gülsüm Cengiz

 

 

 

 

I owe people

 

known, unknown.

 

My debt cannot be measured

 

 

 

I am indebted to my lover

 

for the days shared.

 

Sleepless nights, I owe to my mother,

 

labour to my father.

 

Self-sacrifice I owe to my sister.

 

My debt cannot be measured

 

I owe my friends too much.

 

 

 

I owe the wise people

 

that taught me to love life.

 

I owe a debt of gratitude to

 

those lying under cypresses

 

with imprisoned hopes.

 

 

 

I owe the fifteen year old girl

 

that died on a truck at harvest time.

 

I owe the coal-worker

 

with a short, dark life.

 

I owe children

 

some dying from hunger.

 

 

 

My debt cannot be measured

 

I will pay my debt to people

 

with my poem.

 

 

 

My debt is so much,

 

so impossible to pay that

 

I will write poems like raindrops.

 

-that do not wet children-

 

Writing white on black paper,

 

I will send them worldwide.

 

People, wet to the skin with poetry.

 

 

 

Miletus: international literature Magazine,

 

from turkish: Haldun Sonkaynar

 

30th Oktober 2019

 

 

........................................................................

.............................................

 

 

 

Gülsüm Cengiz

 

je statečná a krásná žena. Žije a učí v Turecku. Je kurdského původu.

Její syn byl pro svůj kurdský původ a kurdskou hrdost vězněn.

I jeho matce hrozilo vězení. Svého času byl kurdský jazyk v Turecku zakázán.

Nejznámější skladba autorky je právě příběh jejího syna.

Vězněného za nic. Pardon ! Ne za nic. Za odvahu být člověkem :

 

 

Kurdská matka navštíví svého syna ve vězení.

Přinese mu punčochy a pár květů z hor.

Ale protože neumí turecky, nemůže se svým synem mluvit.

Přísný dozorce dává pozor, zda neporuší zákon.

A tak se matka vězněného syna naučí jedinou větu turecky:

 

Kamber Ateş nasılsın

Kamber Ateş how are you?

Jak se máš, Kamber Atesi ?

 

Jak se máš, Kambere Atesi ?

... a zbytek slok, které autorka napsala. se musí syn dozvědět z jejího pohledu !

 

Gülsüm Cengiz,

 

brave lovely woman of Kurdish origin.

She lives in Turkey and she is a teacher.

Her son was arrested because of Kurdish origin.

But every human being has the right to be proud.

Upon a time the Kurdish language was in Turkay forbidden.

 

Kamber Ateş nasılsın – Kamber Ates, how are you ?

The story of a son arrested because of the Kurdish origin.

Mother comes to the prison, but the only turkish sentence she leaerned is:

kamber ateş nasılsın ?


 

The rest of the communication is between the eyes of the mother and the son.

 

 

 

 

Turecko je živou křižovatkou utrpení. Všechno je blízko a láme se tu.

Viděl jsem protesty na náměstí Taksim a zpětně pátral, o co jde.

Vracel jsem se večer a hotelový pokoj našel prázdný, bez věcí.

Všechno prohledali a umístili jinam pod záminkou, že instalují televize.

Nevěřili mi od začátku, kdy jsem se ubytoval. Ale po tom prohledání,

jakoby z nich něco spadlo. Na nic jsem se neptal. Bylo to v lepší..

 

Turkey is a living intersection of suffering.

I saw the protests in Taksim Square.

I looked back at what it  was all about.


 

Napsat sloky, které píše autorka,  někdo u nás, bude to k smíchu. Budou tuze připomínat

gottwaldovskou proletářskou poezii.

Básnířka je v mezinárodním kontextu zařazována do škatulky PROLETÁŘSKÁ POEZIE.

Ale pozor - to jsou škatulky a pomůcky prto literární kritiku.

Překládat autorku dnes do češtiny je velmi obtížné.

Nemůžeteč ji přeložit do slova, protože v našem kontextu by příliš sloky připoměly Gottwaldovu zdiskreditovanou ideologii.


 

Seifert své verše v Městu v slzách nemohl myslet vážně:


 

...jsme dav, ulice, vodopád lidských těl, moře rozlité po prostoře, sto tisíc hlav, dvě stě tisíc rukou, víno šumící v ulice pohárů....

...kdybychom chtěli a plivli na slunce, zhasne.


 

Necítíte těžkou ironii v poslední větě, která to převrací v absurditu ?

 

It is not easy to translate Gülsüm Cengiz.

Why ?  Literary criticism places Gülsüm Cengiz in the section of proletarian poetry.

This is just an aid.

She is a mother.

She is a teatcher.

She is a poetess.

Everything, the whole world is in her poems.

 

Even more, a literal translation would resemble Gottwald's proletarian poetry.

It is discredited in our country.

 

Nevertheless, it is possible to translate it warmly, I belive it.

 

 

 

 

.......................................................................

.................................................

 

Kdo vládne anglicky, přečte si další autorčinu báseň :

 

ORİGAMİ


 

Kağıt kayıklar yapıyorum durmadan

adı özgür olan

yüzsün diye korkmadan

dünya denizlerinde.

Korkuyor içimdeki çocuk

torpidolardan.

İçimdeki çocuğun gözleri

Irak’ta bir karartma gecesi.

Uçaklar yapıyorum kağıttan

çiçek atsın diye yeryüzüne

bomba yerine.

Korkuyor içimdeki çocuk

savaş uçaklarından.

İçimdeki çocuğun gözleri

soğuk bir Balkan gecesi.

Kamyonlar yapıyorum kağıttan

ekmek taşısın diye aç çocuklara

silah yerine.

Korkuyor içimdeki çocuk

tanklardan ve açlıktan.

İçimdeki çocuğun gözleri

ıssız bir sahra gecesi.

Trenler yapıyorum kibrit kutularından

kitap taşısınlar diye dağların arkasına

aydınlansın diye insan.

Korkuyor içimdeki çocuk

karanlıklardan.

İçimdeki çocuğun gözleri

yıldızsız bir Afganistan gecesi.

Kuşlar yapıyorum kağıttan

kanat çırpsınlar diye

sevgiyle maviliğe,

bin turna da barış için.

Seviyor içimdeki çocuk

kuşları ve barışı.

İçimdeki çocuğun gözleri

kuşatılmış bir Filistin gecesi.

Çocuklar yapıyorum kağıttan

el ele tutuşan

kara, sarı, beyaz ırktan.

Kuşatsınlar diye dünyayı

boydan boya sevgiyle.

Özlüyor içimdeki çocuk

barışçıl bir yaşamı.

İçimdeki çocuğun gözleri

güneşli bir ilkyaz sabahı.


 


 

ORIGAMI


 

I am making paper ships on and on

their name is freedom

to swim fearlessly

in the seas of the world.

The child inside me is afraid

of the torpedo.

The eyes of the child inside me

a blackout night in Iraq

I am making aeroplanes from paper

To throw flowers to earth

instead of bombs.

The child inside me is afraid

of the war planes.

The eyes of the child inside me

a cold Balkan night

I am making trucks from paper

to carry bread to hungry children

instead of guns.

The child inside me is afraid

of tanks and hunger.

The eyes of the child inside me

a lonely desert night.

I am making trains from matchboxes

to carry books behind the mountains

for people to be enlightened.

The child inside me is afraid

of darkness.

The eyes of the child inside me

an Afghan night without stars.

I am making birds from paper

So they can take wings

to blueness with love,

with thousands of cranes for peace.

The child inside me

loves birds and peace

The eyes of the child inside me

a Palestinian night under siege.

I am making children from paper

hand in hand

black, brown and white.

To surround the world all over

with love.

The child inside me is missing

a peaceful life.

The eyes of the child inside me

a sunny spring morning.


 

Forbidden Love Words- 2013

translation Haldun Sonkaynar

 

 

 

............................................................................

.............................................................

 

VERDIKT

Gülsüm Cengiz


 

Stojíme společně proto, abychom ukázali, že máme sílu.

Abychom zpívali.

My, hledající spravedlnost.

Vzdorující.

Abychom zabránili válkám.


 


 


 


 

KARAR

Ayağa kalkıp hep birlikte

göstermeliyiz sokakların gücünü.

Bir türkü söylemeliyiz bir türkü

hak arayan, direnen insanların

birlikte söylediği türkü;

silinsin diye yeryüzünden

savaş sözcüğü...


 

VERDICT

Standing up altogether

we have to show the power of the streets.

We should sing a song, a song

sang together with people

looking for justice, defiant;

So as to wipe the word of war

from all over the world.


 

translated by Haldun Sonkaynar

 

...............................................................................

.......................................................

 

çakmaklarda

 

věnováno

Gülsüm Cengiz


 


 

çakmaklarda küçük yangınlar var

geceleri odanızın kapısında bir anahtar tutuyorsunuz

pencerelerin önünde dışarıda

orada duran garip bir adam var


 

biz kendimizi biliyoruz

her mum yaktığımızda

sigara


 


 


 


 

venku před okny

postává divný člověk


 

víme o sobě

pokaždé když zapálíme svíčku

cigaretu


 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Emi
kvalita komentáře: 0 Emi 23. května 2022, 20:28
3 .
.
.
  • Ttragelaf Autor
    Ttragelaf
  • 3 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 23. května 2022, 17:43
  • 63 zobrazení
  • 0 oblíbené