Kniha v autonomní péči robota čili:

Ano,
to máš pravdu.
Pohádky jsou tak dávné jako biblické příběhy. I Ty mají kořeny v Sumeru a Akkadu.
Jsou tak dávné a původně jen ústní,
že jejich síla a moc utvářely to, jak žijeme a o co usilujeme.

Já vůbec nevím, to, jak píšeš, že pohádky mají další rozměry a archetypy a magii - jak to je ?

Já jsem názoru, že autor literárních textů a poezie
dneska nemá možnost vědět,
jak to přesně bylo.... a tak musí interpretovat....interpretace je angažmá.

ROBOTI
Teď říkají v rádiu, že nás čeká
KVANTOVÝ INTERNET.

To zas bude něco, asi.

Hezký i když suchý týden přeji.

Ttragelaf: Dík, tomuhle úplně věřím. Vůbec jsem to nemyslel tak, že pohádky nemají hluboký význam pro zasazení člověka do společnosti, pro jeho duševní a sociální rovnováhu. To se u nich rozumí vlastně samo sebou vzhledem k té jejich mytické složce. Jen nevěřím tomu, že za tím účelem vznikly nebo že se jejich smysl dá redukovat právě na vymezení toho dobra a zla. Pěkný den, mnoho štěstí, zdar Tvému konání.

Ještě bych to upřesnil, proč jsem napsal to, co jsem napsal.

DĚTI BEZ RODIČŮ

Sám jsem nikdy vlastní rodiče neviděl.
Ale měl jsem štěstí, že si mě dva postarší manželé náhodou v decaku vyzvedli.

Ale vždycky jsem jakýmsi zvláštním poutem lnul k dětem a lidem odněkud vyhnaným. Mnoho jich znám.

Znám hodně dětí, kteří nepoznali rodiče a nikdo jim nevyprávěl pohádky.

Těm dětem nestačí vysvětlit, že maminka je zanechala na porodnici, protože buď neměla peníze, nebo pila alkohol nebo něco.

Jakkoliv je někdo adaptuje, jakkoliv mají nejlepší možnou péči dětských domovů, žádný racionální argument je nepřesvědčí, že svět je nespravedlivý a ublížil jim.

Utíkají z domovů, jsou někdy zlé, neposlouchají, mstí se, dělají všechno jinak, než ostatní děti, protože existencí a existenciálně jsou jinde a neumí to pojmenovat.

O tom všem jsou také romány Charlese Dickense, kritického realisty, který vypadá, že je sentimentální.

Ve světle tohoto faktu se možná pohádky budou jevit jinak.

Zdravím

Nevadí.
Děkuji.

Ttragelaf: ahoj, zapomněl jsem zmáčknout "reagovat"…

Přede mnou nemusíš hájit filosofii ani v nejmenším a už vůbec ne jejími praktickými aplikacemi(!) Jen nevyznávám dělení na beznadějnou, zacyklenou vědu a skvělou (vpřed?) postupující filosofii. Mám je za sestry, možná spíš za matku a dceru… Existují velmi špatné vědy a existují i temné momenty filosofie. Věda není jen technika a zdravověda. Základní výzkum je často stejně nenápadný a skromný jako nenápadná a skromná (když jí zrovna je) filosofie. Je nenápadná a skromná filosofie Voltairova? Nietzschova?

Vážně si nemyslím, že pohádky vznikly jako nějaký instrument určený k výchově dětí. Pohádky celkem jednoznačně nevznikaly pro děti ani s nějakým plánem na jejich vychovatelské využití. O jejich často hlubokém morálním nebo mravním významu nepochybuji, podle mé zkušenosti ale ani ten k nim nepatří nijak jednoznačně. Co vím je, že pohádky nějak hluboce souvisí s mýtem společenství ve kterém vznikají nebo do něj vrůstají a to včetně onoho dělení dobrého a zlého, mají ale také hrozně blízko k snům, k šamanství, poezii... Pohádky nechodí po přímých racionálních cestách.

hloupy_ivan:
Je to tak:
Pohádku vypráví od dob mezopotámských dospělý dítěti.
A ústřední téma našich, evropských pohádek i pohádek židovských je opravdu vystřihnout dobro a zlo.

Proč ?

Protože děti nejsou nevinné z hlediska dobrá a zla. Musí se to naučit. A pohádky jsou velkým kulturním nástrojem.

Jen si vzpomeňme na své děti nebo sami na sebe, jak dlouho trvalo, než jsme to pochopili.

A kolik dospělých má potíže to chápat dodnes !

Máme na Hradčanech prezidenta.
Urazil ať vědomě nebo nevědomě
hodně poctivých lidí včetně Ferdinanda Peroutky, a ještě se tomu vysmívá.

Mně se vysmívají nadřízení na pracovišti a vyhazují mě na ulici.
Já jsem ale nikomu nic neudělal.
Za každou chybu se omluvim a snažím se jí napravit. Nedovedu to pochopit. Je to úplném mimo můj predstavitevitelny svět.

Za humny je děsivá válka.

Tady přece musí být názorný příběh pro nejmenší děti, aby už od mala věděly, hledaly, kladly si otázky a základní kategorie si osvojovali.

Každé zanedbání v tomto smyslu ničí svět.

Já i Ty, jako autoři sebemenšího webu nebo časopisu tím, že něco píšeme, jsme se automaticky přiřadili k nějaké etice a povinnosti řemesla.
To není jako autor Viewegh, že budu psát komerčně úspěšné romány pro úspěch publika. To by byl kalkul.
Ale Viewegh napsal něco závažného,
a za to mu všechna čest

FILOZOFIE posunula svět velmi významným směrem.
Arendtová, fenomenolozka a žákyně Heideggera, strávila celý proces s Eichmanem, aby světu napsala analýzy, jak dochází k takovým jevům, jako je mašinérie hitlerovskeho typu.

Z Heideggera čerpal Havel.
Z Patočky čerpá Hogenová a Bělohradský. Jejich analýzy pomáhají novinářům.

BRUNO LATOUR je současný fr. filosof, jehož studie jsou součástí všech politických programů - i našich politických stran - zabývajících se koncepcemi záchrany klimatu.

Filosofie je neobyčejně živá a nezbytná součást běžných životů.

Jenom to nepozorujeme, protože je tichá a není bombastická jako technika či zdravověda.

Musel jsem to napsat.

Děkuji Ti za to, že se tím zabyvas ve svém komentáři.

Ttragelaf: Ahoj, líbí se mi, jak se do těch komentářů vkládáš. Je to osvěžující. Samosebou, v mnoha věcech se snadno neshodneme. Třeba u pohádek i u té vědy. Nemůžu si dovolit toho psát moc, snad jen zcela zkraje: podle toho, co o ní vím, je věda krajní odvozenina (derivát) filosofie i když si to málo vědců a konečně nejspíš i filosofů uvědomuje. Filosofie se již staletí stále točí v kruhu kolem nových a nových systémů ideálně s novým jazykem. Jazyk je instrument filosofie (i vědy, jako vyhraněné její formy), věda k tomu navíc střídá instrumenty, kterými osahává materii (teleskopy, urychlovače i řádkovací mikroskopy).
Dílem je to motání pravda jak pro vědu, tak pro ostatní filosofii a ukazuje to snad na hlubší krizi myšlení... Nejvíc asi na tu potíž se ztrátou Boha, mýtu, smyslu. No ne?
A redukovat pohádky na boj dobra se zlem, to lze jen v případě, že je, s prominutím, valně neznáš. Ale nezlob se na mne proto, že to píšu. Já je mám rád, léta jsem se jim hodně věnoval a věřím, že je znám docela dobře. Znám i různé teorie kolem pohádek včetně strukturalistických (ala Propp) nebo jungiánských. Všechny tyhle redukce pohádky jsou tváří v tvář pohádce směšné. Ale v ledačems dovedou být objevné, podněné, ukazují nějakou jejich fazetu docela přesně. Ta redukce na boj pravdy se zlem nic nepřináší, všechno zavírá... Ani nevím, kde se vzala, nepídil jsem se po tom. Ale působí dojmem, že se chtěl někdo s pohádkou jako takovou pro vždy vypořádat. :-D

Tyet: Máte pohled, který měla Dorotka z Tylova Strakonického dudáka.

Ta Doktorka byla povolána jako jediná čistá duše, která mohla jak Švandu, tak jeho maminku vysvobodit z pekla.

Protože z pekla nás může vysvobodit jen duše čistá a upřímná.

Tento pohádkový motiv, jak si všimla už Božena Němcová, patří mezi dávná a věčná archetipalni dějství, která spojují lidstvo.

Proto v pohádkách jde výlučně o boj dobra se zlem.
Všechny ostatní podružné motivy, kterých si všímal K.G.Jung, a na kterých stojí současná psychologie,
jsou naprosto nepodstatné.

Dobře si, prosím, všimněte, jak psychologie bloumá v začarovaném kruhu a není s to z něj vyjít.
Nedovede pojmenovat hodnoty.
Proto stojí již 100 let na místě.

( Nemluvím o patopsychologii, která léčí nebo o psychologii speciálních jednotek, která jde do bojového nasazení).

Tohoto faktu si byli vědomi dva významní filosofové:
EDMUND HUSSERL z Prostějova
a
MARTIN HEIDEGGER z Freiburgu

HUSSERL pojmenoval krizi evropských přírodních věd
jako slepou uličku, která se
ve vysokých obrátkách točí
kolem stále nových technologií.

Martin HEIDEGGER, na otázku:
Co s tím můžeme dělat ?
reagoval celý život usilovným hledáním.... odpověď jednoduchou
nenašel... a opustil nás se slovy:

Jen nějaký nový bůh nás může zachránit....


Pokud budete pátrat ještě po někom,
kdo si podobné otázky po budoucnosti lidí kladl, pak
pozoruhodnou odpověď nabízí ke konci svého románu
Kreutzerova sonáta
L. N. Tolstoj.

Držte se. Ahoj.

hloupy_ivan: Tohle je téma na osobní povídání nebo dopis. Ta dehumanizace, abych použila módní termín, už více či méně skrytě probíhá.
Jak víme, On nezasahuje, protože nám dal svobodnou vůli. Ale jako dobrý otec doufá, že se z toho průšvihu sami dostaneme. Já stále věřím, že to může dobře dopadnout, ale nejvnitřnější a radikální změna každého z nás je nevyhnutelná.

Tyet: Díky, je to tak, děsí mne to všeobecné nahrazování člověka lidskými šotky přijímané tak samozřejmě, pohodlně, často s nepochopitelným nadšením… Na jedné straně lennost, na druhé ziskuchtivost + nějaké to dětinské nadšení z hraček.
Nevím, jakou budoucnost si s autonomními technologiemi schopnými učení kdo představuje. Ve mně budí čistou hrůzu (už přítomnost s nimi). A nenechávám se utěšovat tím, že "zatím to vždycky dopadlo dobře", že takové výhrady měli vždycky směšní staromilští a konzervativní škarohlídi. Soudím totiž, že to dobře zpravidla nedopadalo. I kdyby, žádná záruka pro soudného člověka v tom není.

Jsme hrozně nezodpovědná cháska vybavená minimální empatií a ubohou představivostí. Nemohu se zbavit dojmu, že jako lidstvo pořád kalkulujeme s tím, že nás v tom On nenechá.

vidím, že ti planeta robotů straší v hlavě... mně taky

Řízení mnohamilionové megapole.
Dobře se dívejte.
Automatický svoz odpadů.
Závlaha a mikrobiální obnova okrsků užitné půdy.
Sklizeň, třídění, sklad a vyskladňování osiv.
Skenování genových čipů, distribuce vakcín.
Projekce oblohy a horizontu podle ročních dob.
AGENT
Učí se na základě vyhodnocování pravděpodobností pozitivních algoritmů.
Vybírá kladná řešení a ta podrobuje dalšímu testování.
Superinteligentní.
Co to mu říkáte ?

Já temu nevěřem.
Víte,
mně tady chybijo té mozole a kravské vodo.



.......

Myslím, že při pohledu na roboty
máme stejný dojem.

titul je barokní a tudíž se sem nevejde - ve skutečnosti se dílo jmenuje:

"Kniha v autonomní péči robota čili: četba pro poučení i potěšení bez všeho lidského pinožení"

.
.
.