IGNÁC MÁCHA

JEZERO

vlny
vlnky

důny strun
...............mé stálé chvění


světla slunce roj


vlny
vlnky
nepokoj
................ve vlnách sítí


vln a vlnek stroj
.......................neustálé

vlno bytí


světla slunce trůn


ó vlny vlnky
..................................důny strun

u stálé žití

 IGNÁC MÁCHA

Glaube, Hoffnung, Liebe, Vertrauen
Ignaz Macha, 1829

O hört, des Thales Söhne,
O hört es lieblich klingen!
Lass Aeols Harfentöne
Zu Eurem Ohre dringen!
Die lieblich, schmelzend klagen,
Und doch nur leise sagen:
Glaube!

Horcht, wie in blauer Ferne
So froh die Töne zittern,
Dass sie selbst alle Sterne
Mit süsser Lust erschütern.
Lasst uns der Stimme fröhnen,
Die zertlich so kann tönen:
Hoffe!

Wie sich die Stürme wälzen,
Wie Nachtigallen klagen,
Und dann in eins verschmelzen,
Kein Sterblicher kanns sagen;
Wie sich die Töne brechen
Und leise klagend sprechen:
Liebe!

Mit Wehmuth tönts hernieder,
Dass selbst die ewig reinen,
Durch Aeolsharfenlieder
Bewegten Engel weinen.
So noch kein Mensch gehöret,
Wie jene Stimme lehret:
Traue!


víra, náděj, láska, - důvěra
Ignaz Macha, 1829


Jó, slyšte synové tam
.............................. z údolí můz
........................................jak zdraví vás
Ó slyšte krále větrů
........................harfy tón a libý hlas
jak
tiše klesnul před veřej
vám
uším hlesnul:

Víru měj !


Poslyšte jak z dáli modré
tóny šťastně chvějí se
jak cinkot jich
hvězd dálek lesk
.............................................i těch (!)
vás zdraví teď i navždy později
a praví:

Žijte v náději !


Jak bouří mračna valí se
to slavíka zpěv
............................ maří se

kým tón se řídí
láme
nikdo z lidí neřekne ti
.................. nepošeptá snad –

----Měj rád !



Pohnutě zní v údolích
znělka větrů

...............tón je harfy v nich
hlas andělů

ti prosí.........................stůj !

křídel sbor jich lká
ta znělka krále
větrů

Důvěřuj !


 

………………………………………………

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

HRAD

...............+......+...+.....++
...+.............+..............++..
......+.+..................++.......




h
h........d
hra.....d
hra.....d
hradhra
hradhradhradhrad
hradhradhradhrad
hradhradhradhrad
hradhradhradhrad
hradhradhradhrad




------------------.--------------------
-----------------..-------------------
-----------........-------------------
------- ..........----------------------
.........................---------------


jsi poutník ? tak ti říkají nebo si tak říkáš ?
proto tak vypadáš, nebo pro co ?
do hradu.... to jdi, ano, to se ti podobá, chápu
ale co nechápu
.....................................proč se chceš vracet?

každé narození je omyl, přes všechno plánování
těšení..........................................skrytý omyl


sebevědomí v kolébce
prohlédli – hodili
(daleko) před tebe



no
jestli ho potkáš
..............udělej ze sebe blbce

Průvodci

Ignác Mácha

být a žít tím smutným na zemi
jak sám by mohl
sám by mohl
smrtelný ?

v tom bytí sálu temném
díra......světlo ze dne
sám se octneš
poznenáhlu svatá víra
jen tě z prachu zvedne

tak vše ztrativ ztečí
domov berli svou
byv zabit přáteli
a v nenávisti
řečí zlou

a krov za dlouhé noci
nemaje než teskné pnutí
ku pomoci jsou mu
navždy při něm
důvěra a spolehnutí

rychlým krokem
v květ a léta zrání
vystoupá
a
závrať
chvění bázeń z výše
láska je tu láska
velká !!
.........v hrudi dýše

časem prchnou dny
i léta uschnou
v horké výhni

staneš
arci
v posledním dni
u temného sarkofágu

i tam
průvodci tví budou všichni





DIE FÜHRER DURCH’S LEBEN

Ignác Mácha, 1829

Durch dieses traurige Erdenleben
Wallt kein Sterblicher allein;
Er kann sich in dem dunkeln Weben
Stets eines trauen Führers freun;
Denn kaum erhebt er sich vom Staube
So führet ihn ein heilger Glaube.

Und hat ihn Alles auch verlassen,
Wenn ihm zerbrach des Glückes Stab,
Wenn ihn dann selbst die Freunde hassen,
Wenn ihm nichts bleibt, als nur das Grab,
So kann er ruhig um sich schauen,
Ihn stützen Hoffnung und Vertrauen.

Und kömmt er dann mit schnellem Schritte
Bis in des Mannes Jahr hinauf,
So nahet ihm auch schon der Dritte,
Der Führer in dem Lebenslauf;
Und froh kann er durch’s Leben schreiten,
Ihn wird die Lieb‘ zum Ziele leiten.

Entfliehen seines Lebens Tage,
Wenn ihn die Stimme Gottes ruft,
Und schlummert er im Sarkophage,
Versenket in die dunkle Gruft,
Verweset jede Erdengabe,
Entfliehn sie ihm auch nicht im Grabe.

…………………………………………..

…………………

Pokud ještě na světě jsou lidé, kteří po něčem touží,

jsou texty Karkla Hynka Máchy určené jim.

Předmět touhy většinou zůstává nedotčen.

Protože naším dotykem se mění, přetváří a není už tím,

po kom nebo počem jsme toužili.

To bývalo velké téma romantismu.

PRIVACE

je odnětí předmětu touhy.

Jsa věznen svými nepřáteli, přáteli, příbuznými, zaměstnavateli,

otrokáři nebo rodiči, toužím po svobodě.

Svoboda je ideální pól, k němu se vztahuji a hledám cestu a prostředky.

Jakmile dosáhnu svobody, již ji vidím reálněji.

Jsem od něčeho osvobozen, ale další pouta jsou už chystána mými bližními.

Proto neexistuje absolutní svoboda a musí zůstat přítomna jako stálý ideal.

Vůči tomuto ideálu pak kultivuji svoje tělo a duši.

Joko voják prodělávám tvrdé telěsné a psychické zkoušky.

Jako rukojmí trpím hld a bolest.

Jako radista nebo novinář trénuji mozek.

Všechno děláme jen tehdy smysluplně, pokud máme vztah k onomu ideálu.

Ideál je zpředmětnění pojmu idea.

Idea není jen abstraktní.

Idea bolí, krvácí, lopotí se na poli nebo v kanceláři.

Máchův ideal jinošství je spojen se zašlým světem poezie a fantazií.

Mnoho by se dalo o tom psát.

Ale proč ?

To podastatné napsal náš největší filosof Jan Patočka ve dvou máchovských studiích.