Horní palanda
máš nějak
težká noci
bouří v kapce umyvadla
pocit
prknem zhoupnout se
po oblouku od kyvadla
vlnu chytnout na prkně
vzlétnout
protnout tě
jak cimře vrata
břehy plachtou míjet
od pyžama
v modři vln a svahu
paží držet ráhno
pod nohama rovnováhu
ráno !
dechutajná kabala
proč ted´
vprostřed oceánu
vříská píšťala !
Nevolej mi
zkus to za měsíc
pokud tady ještě budu
zvednu to
pokud ne
peníze si nech
měl jsem tě rád
OTEVŘENÝ DOPIS
Vážená paní ředitelko
ti lidé kteří ráno v mlze nastupují do aut a autobusů
jsou dělníci a z jejich peněz si rozdělujete odměny,
kterými si nás kupujete.
Pak nám vyhrožujete za to, že se takto amorálních odměn
vzdáváme v jejich prospěch.
Několik kilometrů na východ od vašeho měšťanského bytu
probíhá genocida a vy nám vyhrožujete, že jsme vyhořelí,
že máme opustit svou práci, protože Vy ručíte za to, že vyhořelí
nebudeme, protože bereme do rukou klienty s těžkým handicapem.
V roce 1964 běžela šílená válka ve Vietnamu.
Moji nevlastní rodiče tam celý rok pomáhali.
A Vy mě poučujete o tom, co je to vyhoření.
Jako Radkin Honzák od psacího stolu.
Přál bych Vám vidět vyhořelé vojáky.
Přál bych Vám vidět skutečný hlad, bolest, vydírání, hrůzu.
A vy se tu handrkujete o vlastní kariéru.
Já se nemám za co stydět, tak proč bych měl
odcházet.
Odejděte Vy a omluvte se !